chasníci, kteříž s muzikou obcházeli, ale i diváci počastnou; muzika na dvoře hrála, při čemž se ve stavení i zatančilo. Co nasbírali koláčů, zanesly se do krčmy, kdež se pak sešli ku společnému tanci i k hodům staří mladí.*)

V posledních dnech fašanku čili masopustu chlapci vezmouce dřevěný neb železný rozen, jdou po vesnici; přijdouce do některého domu verchní konec rožnu zapichnou do stropu čili povály, spodní v ruce třímajíce a na jednom místě se točíce, takto zpívají: **) Fašanky, Turice, Velká noc přijde, kdo nemá kožucha, zima mu bude. A tam hoře na komoře mačky su vám na slanině; choďte si ich zohňat a nám kus odřezat'; ak sa máte porezať, puojdeme si sami odrezať. Hopsá chlape do povály, aby ste vysoké konope mali! Při těchto posledních slovích se vyskočí. Hospodárkyně pak vzterknou darem na onen rozen kus slaniny, reber a masa, což se pak doma upraží a sní. Jiná píseň Fašanková. Všeeci ludia se radujú v fašangové časy, jedni pijú, druhý jedia za stolom klobásy; tito rebra a slaninu, tam ti křapne pražia, takové i jiné věci na fašingy jedia. Víno, pivo a pálenuo sobe popíjajú, potom sa do veselého krepčenia dávajú. Třeba jaká stará baba vyschlá jako trieska,.byť byla jak sopúch čierná poskočí si dneska, aby jej konope nariastly vysoké. Naša kapsa ubohá všecko berie čo Boh dá, i slaninu i rebra; ak nám ništ nedáte, na hrncecb to poznáte, všecky vám z police popadajú a na kusy sa roztrieskajú. — Konec Fašanku. Už sa Fašank krátí, už sa nenavrátí, už diovčence plačú, že sa nevyskáčú.

Tomuto obyčeji podobají se zvyklosti při obchůzkách s medvědem v Cechách, na Moravě i obchůzky při ostatkovém právu, chůze po šablo-vání. Základní myšlenka všude stejná i říkadla a popěvky. Hlavní účel: se žerty a písněmi vyzískati hodně potravin a peněz pro společnou zábavu masopustní. Obyčeje slovenské liší se ještě dalšími některými rázovitými zvláštnostmi, o nichž Dobšinský, Medvecký, Sokolík a jíní šíře vykládají.