Ostatky, končiny, bláznivé dni, konec masopustu, ostatní masopust.

Masopustní veselosti vybouřily se až na vrchol od starodávna v poslední tři dni masopustní, někdy počínajíc již na tučný (tlustý) čtvrtek před nedělí masopustní. Výčitky mravokárců staročeských, že pro kratochvíle masopustní mnohý se zadluží, zdraví ztratí atd., shodují se takořka doslovně s výčitkami mravokárců nynějších. Šišky a koblihy od jakživa bylo jídlo masopustní. Místo slaviti masopust říkalo se: koblihy jísti. Páni oddávali se kolbám, turnajům, honění ke kroužku.*) Měšťané okvasili masopust až do nemocí, muzikou, tancem, maškarami, hodokvasy. O masopustě páni i lid se ženili, svatby se vystrojovaly. Lid sice byl nucen na masopustní dni scházeti se k soudům poddanským, ale to nezabránilo, aby pak se neoddával radovánkám, pitkára, maškarování. Vznikla by nová kniha, kdybychom chtěli vyčerpati všechny tyto podrobnosti. Dnes má Masopust staročeský i lidový již celou literaturu, články i knížky samostatné.**)

Jako v kukátku střídají se á míhají obrázky, jak v zemích českých slavili hody masopustní, podle dokladů, jež od XIII. století nepřetržitě splývají až do století XIX. Všechno to obšírně jsem sebral a sestavil v mosaikový obrázek masopustu staročeského v knize Staročeské výroční obyčeje 1889.

Vždyť podle starých letopisců král Albrecht při masopustních radovánkách s omladinou Vratislavskou tak se rozveselil, až si nohu zlámal. Roku 1477 král Vladislav »v neděli masopustní pozval k sobě do dvora svého v Starém Městě Pražském předních měšfanuoy pražských i s manželkami jich a tu s nimi ten druhý i třetí den v rozličných kratochvílech hodoval ... A tu tanec byl veliký, že i sám král tancoval s Chlupatú kramářku a před ním Martin Nedorůstě postavník (svícen při pochod-ňovém tanci) držal. A proto se byli kněží zbouřili, že králi Mahometa přezděli a to sú na kázáních provolávali, mužům jich ženy zhaněli, nazývajíce je neřádnými a lehkomyslnými . . .«