str. 2
kožto vojáci; pozrú do každého dvora, či je v ňom žiak a komora. Všetci sme školskí husári, móžte nás poznať po tváři; to svedčia i naše sáry, že sme my nie bagančiari. Sable nepotřebujeme, bo s knížkami bojujeme. Atak jakožto husárom dajte nám slaniny razom, šoudry, klobásy, údlinu, podrebia a bravčovinu. Jestliže nám nechcete dať, pojdeme si aj odřezati
Na sv. Blažeje (jak líčí Fr. Sušil) pozdě onde chodívají školáci, rožeň nesouce a sobě živnosti, toho čeho právě mohou dostati, na př. mouky, masa atd., hledajíce. Jest to jakoby ostatní poslední koleda, jejížto i zbytek se býti zdá. Dokavad školy zřízeny nebyly a děti snad také pro zima a nedostatek šatstva stále vyučovány býti nemohly, tenkráte zdá se, chodíváno, když zimy ubylo, po domech, a zváno a napomínáno rodičů, aby děti pilně do školy posílali. Prohlídalo se při tom též k tomu, aby děti dorostlejší náležitě ke sv. zpovědi a ke sv. přijímání se připraviti mohly. Stávalo se to na sv. Blažeje, bez mála proto, že dítě, jemuž od zádavy žádný lékař pomoci nemohl, podivně vyhojil. Jinde se to děje na sv. Gre-goria Velkého ještě příhodněji, anoť o tom sv. papeži víme, že kupoval mladé na prodej vystavené otroky, a že je potom vyučovati a vychovávati dával. Počínají pak děti, mezi nimiž jedno co biskup oblečeno jest, zvoláním slov těchto: »Dnesje svatého Řehoře, přeletěla laštuvička přes moře.« Na to pokračují recitativem na př. tímto:*) Milá pani, pro tvou čest Dej nám slanin jako pěst; Pakli nám nic nedáte, Šak na hrncech poznáte; Budou lítat z police Jak mynářovy slepice, Dy se nažeru pšenice Z lej nedoměřanej měřice.
Na to zpívají písně skotačivé, na př.: Kobyla se ohřebila před školu na mostě Devět Turků zanechala a Židů patnáste. Vlk s kozu tancuje, nedvěd jim gajduje, beran pivo vaří, koeúr hospodaří v komoře.
Na to počínají vážně zpívati píseň, kterou tuto pokládáme ve dvojím ctění, jak ji totiž buď na sv. Blažeje, anebo na sv. Řehoře užívají. Melodie taláž jest oběma. Na svatého Blažeje Památka se činí, A to se všem. oznamuje, Který o tom neví. My pak malí žáčkové Chodíme pospolu, Aby ste nám něco dali Dnes k našemu stolu. Svatý Blažej zas to vám Všecko vynahradí, Dejte masa nebo hrachu, Nebo trochu soli. Jestli žáčka nemáte, Na papír nám dejte, Jedným grošem nebo dvúma Málo schudobnete.
Na sv. Řehoře takto zaměňují: Na svatého Řehoře Památka se činí, Svatá církev všeobecná Po všem světě nyní. Kdo své dítky miluje, Vede jich k dobrému, A posílá jich do školy, Ať se učí tomu. Nejprve Boha znáti Stvořitele svého, Víru svatou rozmnožovat Dle rozkazu jeho. Pakli žáků nemáte, Na papír nám dejte, Jedným grošem nebo dvouma Málo schudnete. Však vám Bůh nahradí, Dá vám požehnání, A po smrti věčnou radost V nebi přebývání.
Na jiných osadách na konec užívají písně: Hojné božské požehnání Ať přebývá vždycky s vámi. Na den svatého Řehoře Chválí Boha země> moře! Načež přejí všeho štěstí a žádají o podělení dárky nějakými.
*) Fr. Sušil, Moravské Národní Písné. V Brní 1860, str. 721.