hry založeny jsou na legendě staročeské o sv. Dorotě. Ovšem původní, vážná hra dospělých, vypravená s velikou pečlivostí a svědomitostí, poklesla dnes na kolední obchůzku dětí, buď chlapců, nebo pouze dívek, které místo slavnostního úboru podle významu úloh (král, Theofil, Dorota, kat, čert) v šatě jen ledabylém, nebo v šatech svátečních odříkávají zcela řemeslně zkomolené již texty, opepřené často nějakými vtipy nevtipy nynějšího vkusu. Jak dlužno si představiti původní, nezkrácené obchůzky se sv. Dorotou mezi lidem jihočeským podle tradice v polovici věku XIX, jak byli herci vyšňořeni, oblečeni, jak byli ve staveních očekáváni, s jakým nábožným dojmem vyslechnuti a jak se pak po hře rozvažovalo o divadle, vylíčil ve věrném obrázku (může se prostě napodobiti, jest upraven jako hotový náčrtek pro divadlo) učitel měšťanské školy v Milevsku, přítel Štěpán Dvořák v Českém Lidu XVIII. ě. 4, str. 188—199. Tam tedy odkazujeme na podrobnosti celkové, vážné hry o sv. DoroLč z let šedesátých minulého věku pro zábavu a ukrácení za smutných dnů zimních. Srv. vyobrazení od Štěpána Dvořáka z těchto obchůzek na str. 6. a 7.

Co dnes již zbylo při obchůzkách s Dorotkou, jest pouze slabý ohlas, zkomolenina proti bývalým, dlouhým a oblíbeným obchůzkám. Ukázkou zkomolené hry i zmodernisované výzdoby herců Dorotáků budiž obrázek v G. Lidu XVIII, 193. Srv. J. Král, Hra o sv. Dorotě ve Vamberku, G. Lid XVII. 173.

Na Domažlicku*) v oktávě sv. Doroty chodí po vsích »doroťáci< — kat s dřevěnou šavlí a sv. Dorota s papírovou korunou na hlavě. Vejdou do světnice a po křesťanském pozdravení začnou. Oba: O hýle, hýle, hýle, poslyšte malé chvíle, o krásné panně Dorotě, kterážto nechtěla královnou býti, raci hořkou smrť podstoupiti. Kat: Ach, Doroto, rozmilá, král Fabri-cius mě k tobě posílá, abys ho za manžela vzala a jemu neodporovala, neb yon míní tobě stříbro, zlato dáti a královnou tebe učiniti. Sv. Dorota: Ta novina je mi tak milá, jak nějaká smradlavina. než bych já si otce za manžela vzala, rač bych hořkou smrť podstoupila. (Sv. Dorota klekne.) Kat: Vodstupte, lidi, na stranu, ať vám nedám s mečem ránu; natáhni, Doroto, krk hezky, já ti ho srazím po mistrovsky. (Srazí korunu.) Oba. (Píseň) : Staň, Doroto svatá, kerás bula sťatá, nechtělas krále poslechnout, raděj hořkou smrt podstoupnout. (Díly na Chodsku.)

Před rokem 1848. v týdnu okolo sv. Doroty po osadě obcházeli na Chrudimsku **) podivně odění výrostkové (4 až 9 osob), kteří přišedše do obydlí, přede všemi domácími i jinými osobami, za nimi přišedšími, uspořádali divadelní představení, znázorňující utrpení a popravu sv. Doroty. Po roku 1848. však chození s Dorotou přestávalo. Bud málo již vynášelo anebo nebylo lze k tomu osoby způsobilé sehnati. Osoby v »Dorotě« byly : Král, t. j. vladař Kappadocie, Sapricius, který však během času všelijak jinak se nazýval, jednou Africius, jindy Friku(c)ius se vyslovoval. Král měl na hlavě korunu, v ruce žezlo a na zlatém pasu zavěšený »kord«. Legát, t. j. vyslanec vladařův, jako vyšší sluha přioděn.