Kal nosil červené spodky a přes bedra měl přehozený červený plášť, v rucel třímal široký meč, ovšem pouze dřevěný, postříbřeným papírem polepený: pochva někdy scházela. Theofil, mladý křesťan, v oděvu obyčejném, po boku kord. Páže, vždy nejmladší ze společnosti. Dorota, dívka y bílé roucho oděná. Anděl, mladší jinoch neb dívka v rouše bílém. Čert, někdy i dva, v černém oděvu, na obličeji černou škrabošku s růžky, z otvoru pro ústa vyčníval široký červený jazyk; kolem kyčlí řetěz. Ne-rnohly-li se zde uvedené osoby sehnati, vynechal se Theofil, páže, jeden, někdy i oba čerti. Ovšem že pak také i úlohy jejich odpadly. Pozoro-

Obr. 1. Stínání Dorotky při obchůzce v Milevsku.

vala-li společnost, že není ráda viděna, nebo že jí málo do pokladny přibude, ledaco se vynechalo, oč se obyčejně nejstarší člen, král nebo čert, staral. Jeden z nich vládl také pokladnicí. Při vstoupení do obydlí zpívali všichni: Ctná panna, svatá Dorota, bohumilého života, byla rodu královského, dcera knížete římského; Theodora otce měla, ten ji zplodil podle těla s Theodorou, manželkou svou. Tak ctějí rodiče dcerku svou . . . Proti úpadku obchůzek a her s Dorotkou v Cechách překvapí hojnost rozmanitých her o sv. Dorotě na Moravě. Velikou má zásluhu Fej-falík, že v uvedené již knize zachoval před ztracením již v polovici minulého století celou řadu moravských her o sv. Dorotě, kdež vedle živlu nábožného ze života sv. Doroty propuká bodrý humor zábav lidových na