poškádlení a na obveselení posluebačsťva, sklíčeného smutnými dojmy nad mučednickou smrtí sv. Doroty a rozveseleného pekelnou odplatou králi ukrutníku, o jehož duši čerti karty hrají a krále do pekelného ohně s výsměšky odnesou.*)

Fejfalík sebral lidové hry o Dorotě z Doubravníka, z Klobouk, ze Zlína, z Kunčic, z Kojetína, z Kyjova, z Kroměříže, a jiných krajin, mimo tři zbytky delších divadel, patrně původu žákovského, souhlasných s rázem her divadelních staročeských, provozovaných od žáků, studentů ve století XVI. Tato sbírka Fejfalikova poskytuje výběr her o sv. Dorotě

Obr. 2. Šermování při závěrečném zpěvu o sv. Dorotě v Milevsku.

od kratičkých výjevů až do promyšlených, uměle zosnovaných divadel.

Rozumí se, že základní děj shoduje se s hrami v Čechách, že se celé

věty opakují a často pro rým ustálený, tradicí děděný (Theofile — mile

— chvíle), obětuje se i žádoucí postup celkového děje. Přesvědčíme se

o tom aspoň z ukázek.

Ve hře z Klobouk katan osopuje se na sv. Dorotu:

Vidíš, Doroto opice, jedna klebetnice, máme od krále naporučení.

abyehme tě trápili, pálili, na tvou krásu nic nedbali. Marš, marš, kar-

nácká bestyje!