Na popravišti spílá kat sv. Dorotě: Vyjdi, Doroto, opice, jedna klebetnice; klekni, Doroto opice, jedna klebetnice; neb já mám tuto-šaršanu, ostře nabrašenou, který já tvou hlavu odhodit mám. Ustupte lidé na stranu, ať vám nedám mečem ránu.

Z rozhovorů katů po popravě Doroty a Teofila. Starší kat: »Keďby bylo más páleného, aby se mé srdce očerstvilo! Ej, ty mladší katane,. vykonej ty tu práci za mne U Mladší kat: »A keď by bylo más starého vína, co by se má žíla občerstvila! Hurdy, burdy, klobouk dolů U

Ve hře z Kunčic čert hartusí: »Fixum, fixům, terafixum, a já mezi vás, teď sem nebyl dávno u vás : nenajdete zřídka takového kvítka, jako. sem já . . .« Teofil končí na rozloučenou : »Načež jim, milý pantáto a panímámo, dobré povědomo, že na také svátky nějaký dar nebo koleda se prezentyruje, vsak já ale neprichystal sem žádného stříbra ani zlata, ani drahých kamení, ale totiž jim vinšuju tych pět červených rajských růží, totiž pět ran Pána Našeho Ježíše Krista, a po smrti jim vinšuju tu hroznů trúbu, na které sv. Michal archanjel trúbiti bude: Vstaňte mrtví, poďte k sudu, Bůh vás súditi bude ! Tak abysme všickni s radostí povstali a na pravici Boží se dostali, alleluja, alleluja prospěvovali. Dají dukát neboi dva, však jim to zas Pán Bůh požehná !«

Skorá v každé hře hrají čerti o duši královu, v kostky nebo karty,. s výkřiky, s názvoslovím hráčů souvěkých. První čert: Ty fiksluješt Druhý: Ty fiksluješ ! První: Moja skybka ! Druhý: Moja rybka! První: Můj pacholek ! Druhý : Můj král!

V starší žákovské hře volá čert na kata: »Já jsem u staré vrchnosti konával služby s pilnosti, teď máš-li u sebe karty, můžeme si o krále hráti, a který z nás ho dostane, ten nad ním pánem zůstane. Máš karty? Kat: Mám! Gert: Tak pojď, hřej a poslechni mně: to patří vaší Maryně, to zas tobě a toto mně, to pak zůstane Rozyně. Máš filka? Kat: Mám ! Gert: Dej ho sem ! Kat: Nedám ! Gert: Go mně dáš ? Kat (ukazuje na krále) : Zde ho máš !«

Veliký jest rozdíl mezi těmito hrami, zapsanými od Fejfalíka z lidového podání moravského, ještě v plné živosti a staročeské úplnosti,, a mezi hrami zkomolenými, jak je dnes provozuje mládež (tři hoši: král, kat, Doufil; dvě děvčata : Dorota, anděl). Ukázkou budiž náboženské představení v Kojetíně uveřejněné i s obrázky, s nápěvy a s návodem ku vystrojení herců od Ondřeje Pische, v Českém Lidu X., str. 151. Viz obrázek na str 9.

Poměrně nejúplnější a starou hru o sv. Dorotě zachytil z tradice moravské Fr. Bartoš i s nápěvy a návodem. Jednak pro seznání její svéráznosti, jednak pro napodobení snad této lidové hry seznámíme se s jejím dějem.

Osoby: Král. Teofil. Dorota. Anděl. Dva katové.. Dva čerti. *)