Teotil: Hira, hira! poslechněte život svaté Doroty, jak ve víře stála, pro Krista trpěla.

Africius: Teofile, Teofile! — jdi k Dorotě panně, — ať jde do mého. stánku, — že chci s ní mit malou schránku.

Teofiil : Aj Doroto vyvýšená, — velkému stavu zrozená, — král Africius mě poslal k tobě, — abys šla do jeho stánku, — že chce mít s tebou malou schránku.

Dorota: Ach Bože, co se na mě valí! — Poznávám pro tvou čest.. — Protivenstvím nechci se Ti protivěti — a chci se Ti poddati.

Obr. 3. Dětská hra o sv. Dorotě v Kojetíně na Moravě.

Africius : Aj Dorolo, Doroto, krásné stvoření! — Toto jest mé mínění: — Mou chotí býti, Krista zapříli — aneb zlou smrtí nmříti.

Dorota: Králi, já jsem sobě umínila — Pána Krista chotí býti — a jemu věrně sloužili.

Africius: Rychle sem katané přistupte, — a Dorotu do žaláře vemte, — tam ji trapte a mučte, — kterej nejvíce umíte a můžete.

Kati: Rádi se Ti zachováme, — milostivý pane. (Mučí Dorotu.)

Starší kat: Pohleď bratře milý! — Co se s tou osobou děje? — Čím ji víc mučíme a trýzníme, — tím je krásnější, to vidíme, — jakoby olejem řečeným balsámem — po celém těle pomazána byla. —