smíval, — kdybych ji byl raděj neznal. — Aeli dabli modly šeredné, — více nepodvedete mně. — Já věřím v Krista pravého, — Syna Božího milého. — Své služby se rychle spustím. — Hej, tyrane, jář jsem křesťan! — Vyznávám Boha pravého. — Nechci Krista zapřít svého, — kdybys mně dal hlavu štít.

Gert: Králi, králi, králi! — Dej Toufila štít.

Král : Ach nastojte, běda mně, — co pak chcete bejt všeci křesťané, — a naše modle opovrhnout míníte ? — Ale hned mi sem. ka-tané, přistupte, — Touíilovi hlavu setnite, — to v čerstvosti dělejte.

Kati: Rádi se zachováme, — milostivý pane.

Kat starší : Pantalone Janku, mladší kate. — Vykonej tu práci za mě, — nebo mně ubývá síle.

Kat mladší: Milerád. — Ustupte lidé na stranu, — ať vám nedám mečem ránu. — Sklop, Toufile, sklop své oči, — ať tvá hlava na zem skočí.

Gert : Klíchcum, klíchcum varům mezi nás, — jsou-li lady hody, nebo kvas, — při kterých jsem já rád býval,. — a to semeno rozsíval. — Já svedu pranice, — bitvy, mordy a více. — Kdo poslouchá, rychle se ke — mně dostane, nebo zřídka kde — najde takového kvítatka, jako já — čert jsem. Brm, brm, brm.

Král: Mocnosti, mocnosti, kde bydlíte.

Gert: Pane, pod lavicí.

Král: Juž mě nic na tom světě netěší, —jen ty muziko mně hřej.—

Gerti: Titurn titum trum trum atd. — (jak umějí a chtí. Blíží se ku králi.)

Král: Černí ptáci nechtě mě. — Já vám dám jiného za sebe.

Gerti: A kterého?

Král: Tam toho chromého. (Aneb koho chce řekne.)

Gerti: O ten juž je dávno náš.

Král : Ach, černí ptáci, nechtě mě. — Já vám dám něco jiného za sebe.

Gerti: A co pak ?

Král: Já vám dám celé království a peněz dosti.

Čerti : My království nežádáme, — my raděj tebe máme. — My jsme z toho veselí, — půjdeš s námi na posvícení, — nebudeš víc provozovat — tyranstvo na křesťany. — —

Ve Slezsku chození s Dorotkou již vyhynulo a hyne, kde se jeho zbytky ještě udržely. Děvčata chodila dříve s Dorotou. Nyní tento zvyk udržel se v Kravaři v Pr. Slezsku, na Moravce a Skalici, Dobré, Janovicích.*) Průvod sestává z 5 členů : z Doroty, kata a tří: krále, anděla, čerta; král soudí Dorotu, kat stíná. Při obřadu tomto říkalo i zpívalo se toto:

Všichni: Byla svatá Dorota, — nábožného života. — Šla ona přes králův dvůr, — volal na ni sám pan krůl.