Král (Sapritius) : Chceš, Dorotko, mojum byť? — Chce ti Celý svět služiť ?

Dorota : Ach, už já mám jiného, — Ježíše kochaného.

Všichni: Král se na ni rozhněval, — do vězení vsadiť dal. — A na vojnu odjechal, — sedm let tam bojoval. — A na osmý přijechal. — na Dorotku se hned ptal: — Žije lebo nežije? — Ach, žije, ona žije.

Dorotka: Králi! Nechcu žádného, — já chcu Ježíška svého.

Král: Stinaj, kate, máš ji sťať, — bo se nemožu divaf.

Všichni : Juž Dorotka jest sťata, duše do nebe vzata.

V Janovicích chodí jen tři; Dorota s korunkou na hlavé, bíle oděná, a král a ďábel. Zpívají legendu o sv. Dorotě. Za odměnu dostávají peníze a potraviny.

V Dobré a ve Skalici průvod tvoří pět osob (Dorota, král, kat,, ďábel a sluha).-------

Na Slovensku zapsal starodávnou hru o sv. Dorotě v Hriňové (Herencsvilgy) na Detvě (Zvoleňská stol.) podle předříkávání a zpěvu hochů, kteří několik roků již chodí o vánocích »s Dorotou«, M. Rybák*). V obci Hriňové bydlí několik dělníků (sklářů) z Čech i Moravy, proto dialekt skladby celé není tak rázovitý, jako jinde na Detvě; možná že na ni působil i vliv církevní češtiny evangelických církví, jichž několik je nedaleko vzdáleno.

části zpěvné mají melodii buďto přímo vzatu z některého kostelního zpčvu, nebo aspoň jemu přizpůsobenou. Při opakování verše hoši figurovali, aniž bych postřehl, že by íigurace byla ustálena ; závisela spíše-od hudební vynalézavosti přednášejícího. Přednes jako ve většině" podobných případů, byl úplně monotónní a velice rychlý.

Hoši každoročně opakujíce svou hra, uschovávají své úbory a stále vyzdobují. Zvláštní je forma čepic u Theofila a kata. Nezbytnou podmínkou vážnosti královy jsou brejle. Málem by mi nebylo bývalo možno zhotoviti snímek scény, kdy počíná zpěvní část: bez brejlí by prý ta nebyl žádný král, a jen slib, že brejle budou přimalovány, přimel hochy k povolnosti.

Osoby: král Fabricius, sv. Dorota, Deofil, kat, čert.

Deofil (zaklepe na dvéře, otevře, vejde a mluví) : Mojí milí rádní páni nemejtie rae za zlé, že pricházám do vašeho domu, ale pricházám ne nadarmo, ale krz jednu krásnu panu, kerá Krista milovala, do zahrádky pospíchala. Dovoljájej (postaví do prostřed jizby sedadla pro krále).

Král (vejde): A ja Pán král Fabricius pricházám do této zemie, nepricházám na darmo, ale krz jednu panu, kerá pre mnia obletována.

Dorota (vejde a mlčky postaví se před krále).

Král (Deofilovi): Deofile bez prodleni skoč Dorotě, krásné panie, aby mnie neodporovala, za pravého manžela přijala.