mívají tři králové. Děvčata neměla žádný předepsaný zvláštní odčv, ale všecka vystrojila se svátečně, a přizdobila se stužkami a mašličkami. Každé děvče mělo na ruce košík a v něm nádobu na dary, které jim hospodyně udělovaly.

Když všickni přistrojeni ve škole se sešli, konala se ještě zkouška, načež se ve dvojstupu ze školy vyšlo. Tambor šel v čele bubnuje, za ním šel sv. Řehoř s praporečníkem, za těmi oba důstojníci a andělíčkové. Děvčata šla vzadu bez povinnosti držeti krok a jíti ve dvojstupu. Hejtman, jako nejvyšší vůdce a nejpřednější osoba celého zástupu, šel mimo řady po levé straně, blíže sv. Řehoře, a častěji přehlížel svou armádu, aby udržel pořádek.

Nejprve šel celý průvod k představenému a odtud po řadě do všech slavení, až obešel celou ves, načež se opět do školy vrátil. K představenému a do některých vzácnějších bytů šel učitel s námi, aby do-hlé II na správnost odříkávání a slušnost chování. Když vešel průvod do světnice, postavily se obě řady čelem proti sobě a zpívaly píseň : Na svatého Řehoře památka se činí, každému se oznamuje, který o tom neví. Učitele velkého, Řehoře svatého, my, školáci, slavnost máme, ra-dujem se z toho. Kdo své dítky miluje, vediž je k dobrému, a své syny dej do školy, ať se učí tomu : Nejprv Boha znáti, Stvořitele svého, víře je vyučovati Krista, Syna jeho. Jestli děti nemáte, na papír nám dejte, jedním grošem nebo dvouma málo ochudnete. Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chválí.

Po té pozdravili všickni společné: »Pochválen Pán Ježíš Kristus!« Nyní odříkávali po řadč všickni své úlohy; nejprve tambor, jenž stál nejvýše v čele: Bubny, bubny, veselosti, že já musím na svůj buben dobře tloucti, kdybych já na svůj buben dobře nebřinčel, nikdo by to neslyše]. Dále praporečník : Pod praporcem s veselostí, svatému Řehoři ke cti, pod náš regement verbujem, dítky k dobrým cnostem vědem, by se daly zverbovati, s námi do školy choditi. Sv. Řehoř sám neměl žádné průpovědi. Po té došlo na hadače, z nichž jeden byl nezbeda, druhý mravokárce. První hadač (tase šavli): Keď věru, já jsem dnes celý den, čtverák a jonák, každému se z ostrá do očí podívám, byť byl voják, šavli svou dobře zosiřenou mám, kdo mě dopálí, toho rozsekám, aufkšaut tu khedl! Druhý hadač (tasí též šavli a postaví se do posice proti prvnímu) : Aj, medle, odkud pak jest dnes tvá veselost, kdes jí nabyl, žes tak veliký výrost? Obyčejně lakoví klofáti mnoho kuráže mívají, a když k nejhoršímu přijde, než utečou, na svou kůži biti bývají. Tu se se mnou mezi lidmi vadíš, žádného se nestydíš, fuj, hanba, krobiáne, špatnou pochvalu vod tebe máme, že tak mezi vzácné hosti přicházíme s nezdvořilostí, skoro bych ti natlouk hubu. když nemáš žádného sludu. Jestli pak si byl dnes v kostele? První hadač : Tu máš. nedávno jsem vstal z postele, máma mi dala měchuru, já jsem si našpikoval hubu, pět husí pečené jsem sněd, ještě jsem se nenajed, půl sudu piva jsem vypil, ještě jsem se nenapil, do kostela cesty nevím. Druhý hadač: Víš-li, bratře, co ti povím? Kdo do kostela nechodí, teii se clo nebe nehodí,