míní; neb má něco k vyřízení. Za jenerálem vhrnulo se ostatní vojsko a s nimi drobotina taktéž ozbrojená a příslušně uniformovaná. Tkadlec, jenž měl třepení z plátna okolo opásání, na hlavě čepici z papíru s chocholem a na kalhotách přišitý štráf z barevného papíru, říkal: Já jsem kadlec od Limburka, dělám plátno, jen to řinká, jak se ztrhá, hned navážu, žádnému to neukážu. Z jiných vojínů měl každý svoje říkání a vystupujíce jeden po druhém deklamovali svoje verše: Milí bratří, kamarádi, pijete-li pivo rádi: já ho piju také rád, budu s vámi kamarád. Doktora s sebou také máme, kterého také potřebujeme, kdyby některý voják stonal, aby ho hned uzdravoval. On má všelijaké instrumenty, holí po zádech mazati, aby více nestonal a dále mašíroval. Ten. který nosí košík na dárky, odříkává: Já s tou poslední kabelí beru, co Pámbu nadělí: mísu hrachu, kopu vajec, hezkou holku. To je pro nás dobrá věc.

Na Moravě vystřídány obchůzky Rehořské koledami na den sv. Blažeje, jak jsme poznali. Vzácné veršíky Rehořské zapsal Jul. Feifalik. Monitor: Dnešního dne památka velká v Římě se děje, slavnost papeže svatého Řehoře se stkvěje, jenž se snažil školy založiti a grunt pevný k cnostem položiti. Protož mi z Jamolic školní žáci uděláme sobě dnes regraeí, budem se exercirovat, byste se měli nač dívat.*) General: Já tisíeník vojska mého, těším se velice z toho, že mám vojáky udatné, veselé, cnostné a statné, kteří mohou bojovati, nepřátele přemáhati, země-pána a vlast hájit, v bitvě se zmužile bránit. Richt euch! Hejtman: Já setník lidu podřízeného, známé činím rozkazy vyššího: by jste všichni poslouchali, práv vojenských zachovali. Kaprál: Já desátník jsem vyvolen, vám k ochraně ustanoven; má hůlka se bude točit, až se vám hřbet bude bočit, nebudete-li poslouchat, poručení zachovávat: neb učení to jest pravé, a na záda vaše zdravé. Nebo vojenská manýra vždy toho spůsobu bývá, že kůže ze zad vyšívá, zadek roztřískaný bývá: musí se dáti hojiti, kdo nechce poslušen býti a práv na vlas nezachovává: to jsou naučení nová. Aláh, marš! Tambor: Já bubeník mého času, dle práv vojenských a klasu, uvykl jsem bubnovati, každému oznamovati, že každá muzika libá školákům příjemná bývá, aby se dobře učili, svatého Řehoře ctiti. Aláh! marš!

Jiný variant hry moravské: První žák: Dnes jest svatého Řehoře den, zachovává se obyčej ten, že po domech dobrých lidí chudí žáci jdou, se živí, dle starodávní zvyklosti, která není proti ctnosti. Druhý: Začneme, bratři, s ochotností, vyjdeme ven v zdvořilosti; já se nebudu nic báti, ani déle prodlévati: poskočím sobě vesele, jak řezník když vede tele, otočím a postavím se, a co víc, podivíte se. Třetí: Panímámo, bílé mouky dejte nám za dva klobouky, aby vám vaše stodola nikdy prázdná nezůstala, by vám Pán Bůh zas požehnal, stonásobně ourodu dal, jak na čočce, tak na hrachu, byste toho dali trochu. Čtvrtý: Štědrou ruku otvírejte, nám do piksly s chutí dejte čtyry groše anebo pět, však pro ně nezahyne svět: jestli nám ji s chutí dáte, sami k radosti shledáte, že