pytlík vždy plný bude a nic z něho neubude. Pátý: Já sem také na plac vyšel, aby mne každý uslyšel; prosím, jen se mi nesmějte, nade mnou outrpnost mějte: chvalte se mnou pána světa, aby nám popřál dobrá léta, aby se nám hrách urodil, pan učitel na něj chodil, a já také se sotorem, sedlák za námi s sochorem: nedej, světe, to dožíti, by nás mohl dohoniti. Šestý: Naše panímámo krásná, dejte hodnou lžici másla: budem si smažit koblihy, pak se zasmějem hy, hy, hy! Sedmý: Já jsem také neveliký, umím věci všelijaký, obzvláštně koblihy jísti, také k tomu víno píti: jen kdybych k tomu peněz měl, všem bych k zdraví při] ijel. Osmý: Hospodyně, pro vaši čest, dejte kus másla jako pěsť; jestli nám vy ho nedáte, na vašich hrncích poznáte, když budou lítat s police jak mlynářova slepice z té ukradené měřice. Devátý: Já jsem tuze malý žáček, spívám pěkně jako ptáček; kdybych žemlu s medem jídal, ještě bych já lepší spíval: dejž Bůh, ať milujem sebe, tak přijdem všeehni do nebe. Amen.

Zbytky říkadel a zábavek Řehořských zapsal Bartoš s tímto koncem na rozloučenou: Řehoř mluvil: »Poněvadž nám nastal dnes svátek sv. Řehoře, pročež my žáčkové tu památku připomínáme, a k vám, laskavý hospodáři a hospodyně, přicházíme, jsouce té naděje, že nás v něčem fedrovati budete. Cokoliv nám dáte, z Božího požehnání poznáte. Jenom nám dejte, co se k jídlu hodí: pár mázků másla, aby se nám naše hubička pásla, abychom mohli lépe zpívati, hospodáře a hospodyni vychvalovati. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus !«*)