»Gerná« nazývá se první neděle postní prý odtud, že na tuto neděli odívaly se hlavně ženy v šaty černé barvy, za příčinou nastávajícího postu.*)

»Pytlová« slově první neděle po pytlovém čtvrtku (srv. konec č. 2. : Masopust držíme) prý podle režného, pytlového roucha postního. **)

Liščí neděle nazývá se první neděle postní od chození s liškou, jak upozornil zvláštním článkem Jan Soukup.***) Krolmus poprvé zaznamenal liščí neděli r. 1847. Popisuje pod názvem: Liščí neděle v březnu. První neděle postní na Hořovieku, v Berounsku, na Křivoklátsku v Rak. a j. v. lidé šlovou neděli liščí a za onou příčinou, na těchto místech hospodyně pekou jednou v roce na první neděli postní preclíky, těsto z pšeničné mouky pozůstávající, jež se na tvrdo utluče, z něho preclíky udělají a když skynou, v kotli se uvařejí, napotom se mákem a solí posypou a posléze v peci nebo troubě se dopíet nechají. To vše matky činí v noci, aby děti nevěděly. Na to každá matka kolik dětí má, tolik proutků vrbových sobě zaopatří a na každý proutek několik preclíků navlékne a na stromy do zahrady je zavěsí a před slunce východem děti své zbudí, vypravujíc jim: »Milé děti, běžela tudy liška a nechala vám zde (v. ztratila) preclíky na zahradě na stromě; protož vstaňte, omejte se a jděte do zahrady, nebo je na proutku, na stromích zavěšené naleznete, však ale dříve se každý pod stromkem pomodlete a potom je sobě vezmete a spožívejte.« »Zde jest záhodno připamatovati,« píše Krolmus dále, »že na těchto místech o lišce se pověst trousí: že nejen vrána, alobrž i liška ženám zrozeůátka uděluje a do domu přináší.«

S tím shoduje se zápis Houškův r. 1853: První neděli postní napekou matky v noci preclíky, aby děti nevěděly, navlekou je na proutky a navěsí na stromy. Kolik dětí — tolik proutků. Ráno se řekne dětem: Jděte do zahrady, ztratila tam liška preclíky! V zahradě se děti pomodlí, preclíky snědí a nikdy prý je zuby nebolí.

Poznavše dva základní prameny, porozumíme rázem i pořekadlu, zařaděnému od Erbena v Písních mezi postní říkadla : »Liška rozdává preclíky«, jež spolu se zprávou Houskovou přejal i Košťál.+)

Nejpozdnější zpráva o této neděli jest Jedličkova ze Zbirova: ++) »Na dražebnou, liščí neděli (4. v postě) pověšují rodiče přede dnem v zahradě nebo na jiné stromy, které jest z okna viděti, preclíky, říkajíce dětem, že tam liška skákala a majíc preclíky navěšené na ocase, některé tam ztratila*. Tato zpráva liší se přeložením neděle liščí s 1. na 4. neděli postní. Viz neděli družebnou.