Podobně nasvědčuje zpráva Kašparova o chození s liškou v Kostelci- u Vorlíka. Třetí týden postní ve středu (ještě v letech šedesátých) přistrojila se žena do mužských šatů a vzala na sebe kožich na ruby. Na oděv přišila fábory, pentle a všelijaké ozdoby. Na obličeji měla škrabošku na způsob liščí hlavy, a na hlavě měla beranici nebo klobouk hodně vysoký. Byla opásána povříslem a od toho viselo zas dolů jiné dlouhé povříslo a v něm bylo vpleteno trní. Na ruce měla košík s vypečenými preclíky a sklenici kořalky, plecháč s vodou a kropáč ze slámy. Přišla do' domu a všady kropila, aby měla selka hodně housátek a kuřátek a při tom zpívala : »Když jsem šel okolo plotu, visely tam košile, dvě jsem vzal, čtyři jsem tam nechal, bodejž to ďas vzal, že jsem všecky nevzal.« Pak lila do malé odlívky kořalku a dávala hospodyni a hospodáři, a za to dostala mouku, krupky nebo chleba. Pak honila malé děti i dospělé a šlehala je tím ocasem, při čemž trní značně píchalo. Ve dveřích obyčejně chtěla jí čeládka dlouhý ocas přivříti, ale hospodyně se durdila, obávajíc se, že by se jí potom drůbež nedařila.*)

Černá nazývá se druhá postní neděle asi z téhož důvodu, jako první, podle postního, smutečního roucha černého.

Název pražná udržuje upomínku na starodávný postní pokrm pražmo, kterýž se na tuto neděli strojíval a se zvláštními obřady pojídal. Pražmo bylo jídlo upravené z obilních zrn, z upražených i neopálených klasů, vymnutých, rozetřených a pod.**)

Krolmus jmenuje neděli tuto »sazometná«, že prý tuto neděli nejvíce metou, čistí. Jiný doklad není. Staří Cechové nazývali toliko středu před Zeleným čtvrtkem — sazometná středa. O neděli postní ten název není doložen.***)

Kýchavná nazývá se třetí neděle od kýchání+) Lid československý povídá si a věří: kolikráte kdo kýchne, tolik roků prý bude živ, nebo: