str. 38
za tolik let umře. Kdo kýchne v ten den třikrát, po celý rok prý ani nezastůně.*) S názvem kýchavné neděle mají také souvislost domnělé výklady o původu pozdravu: Pozdrav Pán Bůh, Pomoz Pán Bůh, Poma-hejž Pán Bůh, Pán Bůh rač pozdravit!**)
Čtvrtá neděle postní (Laetare): liščí, dražebna, družbadlná, družbadlnice, družbance, neděle rů- žebná. Chudá hůrka, spouštědlo, pálenec.
Název liščí neděle vyložen při první neděli v líčení obchůzky s liškou a rozdávání preclíků. Staří Čechové mívali názvy starší a s nimi zvláštní zábavy jarní.***) Staří Cechové nazývali čtvrtou neděli postní nedělo »družebná, družbadlná, družbadlnice«, v kterémžto názvu zachována bezděky podnes vzpomínka na přátelské »sdružení« se dítek tuto neděli, na něžný obrázek z domácího života předků našich. Abychom nezkazili vlastními přídavky věrnosti obrázku toho, uvádíme kresbu jeho od Štítného při výkladu evangelia na neděli dražebnou; »Byl jest ten obyčej mezi dietkami, že jsú sě družice (vrstevnice, přítelkyně) sberúe spolu v utěšení, snesúc sě, což která jmieti mohla, svačinu sobě učinily, přiezň a milost mezi sebú ukazujíc a útěchu jmajíc, že j' každá jměla, co přinésti s sebú.« Vysvětlení Štítného, že se radovaly družice tomu, že měly, co s sebou k společné svačině přinésti, nezasluhovalo by tolik víry, jako slova předcházející. Obyčej nahoře popsaný byl už za Štítného (dle slov jeho soudíc) starodávný.
Snad vhodně přirovnává Hanuš neděli dražebnou k srbské neděli »družičalo«, kdy bývá slavnost srbské omladiny »družičanje«, t. j. sdružení se dívek a hochů svazkem známého posestrimstva a pobratimstva.
Narážku na staročeský obyčej o družebné neděli zachoval také Ro-kycana ve svých Výkladech: »Jako vy říkáte neděle družbadlná, tak prvé družni byli.« Po neděli družebné nazvány koláče, při slavnosti téhož dne obvyklé, »družbance«.
Se zkomoleným výkladem jména neděle družebné setkáváme se ke konci minulého století v Medlínově Postille r. 1796: »Cechové prý tu neděli nazývají dražebnou, protože za starodávna na ten den mládenci a panny, kteříž při svadbách a jiných slavnostech družbové a družičky bývají, první jarní květiny na oltář k svěcení kladli.« Ze slov těch vane mlhavá upomínka slavnosti, od Štítného zaznamenané; ale přece nezašel
*) Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, str. 47; Košťál, Český Lid II. 1893, str. 393.
**) Viz podrobně srovnávací studii: Zíbrt, Seznam pověr a zvyklostí pohanských z Vlil. století, v Praze, 1894.
***) Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, str. 50, kdež uvozuji podrobně doklady a prameny.
|