tak daleko jako Seelisko (1774) s výkladem, že čtvrtá neděle postní »v naší české řeči ne dražebna, nýbrž růžebná od růže zlaté, jižto svátost papežská na tu neděli obyčejně světí a ji s kardinálmi v růžová roucha oblečenými do kostela a z kostela jdoucí v rukouch nese, potom ale některému, v církvi Boží zasloužilému mocnáři, neb jiné znamenitější osobě darem posílá, spravedlivěj jmenovati se má.« Výklad takový, i za našich časů opakovaný, vznikl patrně z podobného znění slov a vykladatele svedlo vedle latinského názvu »dominica Rosae* (neděle Růže) to, že staročeská zábava, družení se mládeže za jeho doby již asi nebylo.

Ohlas tohoto sdružení se dítek udržoval prý se v Libochovicích (v Čechách), kdež čtvrtou neděli postní vodily družky zvolenou královnu po vesnici. V bílém oděvu, ozdobeny červenými stuhami a pozlátkovými hvězdičkami, provázely se zvláštními zpěvy královnu, jež v každém domě opovídala jaro. Odtud prý jméno »neděle družné, družebné«.

Krolmus vzpomíná z mládí, jak v první polovici věku XIX. na dražebnou neděli na Berounsku, okolo Hořovic, na Kninsku pekávali družbance, koláče, na nich kolikero mazání: hruškové, slivové, jablkové, makové, tvarohové. Po těchto koláčích děti po vsi chodívaly, za dveřmi zpívaly: >Jaký je to družbanec bez koření, bez vajec, panímámo, dejte pár vajec.« Preclíky pekou, pražejí hrách, dělají pučálku v postě, dodává zasloužilý znalec lidového podání Krolmus.*) Prodávala pučálku v postě i po ulicích v Praze babka pučálnice, viz vyobrazení z r. 1787 na str. 40.

Odvozují také jméno toto z obyčeje, že chodívá tu neděli družba se ženichem do domu, kam chce v pondělí velikonoční, o pomlázce, přijíti »na námluvy« neb »na záselky«, aby »s provoda« byla veselka. Dle Kuldy nazývají se tyto předběžné námluvy »okopávání koledy* (pomlázky).

Podobá se však, že jméno dražebně neděle pochodí přece jen ze starodávné zábavy, popsané již od Štítného, a do nedávná jak tak udržované. 0 slovanském původu dětského obyčeje, na začátku jara sdružovati se a hráti si se zvláštními obřady, nejlépe svědčí to, že Němci ve Slezsku nazývají neděli dražebnou — »Droužken son tag«.

Zajímavý obyčej zapsala z Mladoboleslavska B. Hoblová. V některých obcích okresu Mladoboleslavského (v »černavách« pod Chlumem) selky na každou neděli postní připravovaly pučálku (hrách před tím dnem močený, na másle smažený, osolený a opepřený). Někde, na př. v Řepově, smažily ji toliko na neděli družebnou. Vodu pak, v níž na-máčen"byl hrách, uschovávaly a kropily (»strojily«) jí obilí (a také hrách) k setí, aby nebylo snětivé, aby se do něho nedávali škodliví brouci.

Na Chodsku čtvrtá neděle postní sluje »chudá hůrka«. O ní končí »přástky«**) zábavou, jež jmenuje se »spouš t ě d lo«. Děvčata postarají se o »pálenec« (jako počálka, uabobtnalý hrách se upeče a posype cukrem a pepřem), kořalku a rohlíky; chlapci dají na pjvo a nyní,