Pátá neděle postní (Juclica): smrtná, smrtelná, černá.

V jižních Čechách, kde vynášení smrti skoro nadobro již vymizelo, sluje pátá neděle postní černá, jako již podobně neděle postní tak se nazývaly.*)

Starý, prastarý a původní název jest neděle smrtná, od vynášení smrti, obřad dávnověký, o němž jsem uveřejnil v Českém Lidu II. zevrubnou studií srovnávací, kdež také důkladně uvádím prameny, literaturu, staročeské zprávy, slovanské a cizí doklady,' zvláštní učené dis-sertace, spisy samostatné atd. Tam odkazuji, pokud se týče historie vynášení smrti. Stať tuto doplňuji zprávami dále nalezenými a novějšími záznamy o této rozšířené zábavě jarní v Cechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Pokládám vynášení smrti za nejstarší obřad jarní v českém zvykosloví lidovém.

Z věků dávných udržel se obyčej až podnes v podobě takořka nezměněné. Není již rozšířen všeobecně. Místy, v některých krajích smrt nevynášejí, na př. na Táborsku. Všude se ztrácí zábava tato. Starodávný obřad pokládán jest od zpanštělých za »žebrotu« chudých dětí a pod. Z některé krajiny, hlavně z východních Čech, poslána mně byla přesná data, kdy obřad zaniknul. Jako jiné nevinné a neškodné obyčeje lidové ztrácejí se z bohaté druhdy pokladnice lidového podání, tak před zrakem naším děje se s poetickým, něžným a symbolickým obyčejem na začátku jara. I pokládám za svou povinnost jakožto pěstitele a znalce lidového podání československého, pokud ještě není zmeškáno, zachytiti slovem z hynoucího zvykosloví československého obraz, jak do nedávná a místy podnes bývá smrt od mládeže vynášena, a výklad slovný doprovodíme pro budoucí paměť zdařilými a věrnými kresbami, fotografiemi.

Vynášení smrti mizí z obyčejů lidu československého cvalem. Již dnes, jak jsem zjistil, ani v těch končinách, odkud mi poslali do prvních ročníků Českého Lidu líčení obřadů na smrtnou neděli, neudržuje se jarní zábava dětí i dospělých při vynášení smrti a přinášení lita tak složitě a odbývá se tento starobylý obyčej ledabyle, jen pro žebrotu, i, zdá se, zanikne, jako již vyhynul v krajích, kde není ani potuchy po něm... Vzpomínejme a uvažujme, živě si představme, jaké by to bylo dnes překvapení pro Pražany, kdyby se dívali se svými předky r. 1615 na