a kamenné do vody vmetali a křest svatý na se přijímali s velikým náboženstvím. Ještě až do dnešního dne u Veliké Polště toho na památku činí děti v družební neděli, udělajíce jako obraz, nesu jej na dlúhém dřevě a někdy jej na vozečku vezu a přijdúce k vodě i tam jej uvrhú a odtuď rychle domuov běží.«

Veleslavín opakuje tento výklad obyčeje polského. Přidává však hned k němu zmínku, že koluje obřad podobný také v českém podání lidovém. Výklad polských letopisců, že polské vynášení smrti jest upomínka na zavržení model pohanských, přejímá Veleslavín jako výklad zajištěný, a není dále divu, snaží-li se totožný obřad český odvozovati z obyčeje polského. Strojený výklad Veleslavínův se zalíbil, a často potom čítáme v památkách českých jeho variace, které spisovatelé čerpali bud z Veleslavína nebo řídíce se jeho pokynem a odkazem přímo z kronikářů polských. Veleslavín rozumuje o původu vynášení smrti doslovně takto: »Léta 865 v outerý po neděli družebné Mezek, Mečislav, kníže Polské, pokřtěn ve Gnězně s mnohými pány Polskými a Slezskými a odvrh -pověry a modlářství pohanské, víru svatou křesťanskou přijal a toho dne rozkázal všecky modly a obrazy pohanské ztroskotati, do vody vmetati a množství lidu obecného pokřtíti. Na památku toho skutku až podnes v Polště i v Šlezích každého roku v nedéli družebnou děti mají obyčej modly a obrazy, obludám a příšerám podobné, na dlouhých žerdích aneb tyčích "ven z města nositi a do vody aneb do louže s žehráním uvrhouce. rychle zase do města běžeti. Čehož se snad do Čech něco potom dostalo v tom, že i děti naše v smrtnou neděli nosívají smrt z města a léto do města, ač tomu nejedni nerozumějí, odkud pošlo.« Skoro doslova opakuje Veleslavínovo líčení smrtné neděle ve Slezsku Benj. Petřek z Pol-kovic v Buchholzerově Registříku historickém z r. 1596: »A ještě i podnes v Šlezích a tu vůkol děti mají obyčej modly a obrazy, příšerám podobné, obyčejem pohanským strojiti a potom do louží nebo bláta s žebráním házetí.«

Při rozšíření a oblibě kroniky Hájkovy a také Veleslavínova Kalendáře historického snadno vysvětlíme, že záhy umělý výklad šířil se z knihy do knihy, že byl pokládán za věrohodný. Již r. 1590 ve své Postille na př. vykládá kazatel v Opavč Martin Filadelfus Zámrský posluchačům v týž rozum o významu obyčeje na neděli smrtnou. Vybíráme z jeho výkladu o neděli smrtné, vyšperkovaného příměsky rázu nábožného, ukázku, jak si představoval vznik starobylého obyčeje: »Po vykonání pak svadby všem obyvatelům v Polště rozkázal Mečislav pohanstvo opovrci, víru křesťanskou přijíti a na jistej den, jmenovitě 7. den měsíce (což se rovně v pátou neděli postní, kteráž již prve Judica se jmenovala, trefilo) všecky modly a obrazy pohanské z kostelův, z měst, ze vsí i z domův vyčistiti, ven vynésti, potlouci a do vody vházeti. Což jsou všichni lidé netoliko učinili, ale na památku nejprvnějšího v Polště křesťanstva začátku, též opovržení toho dne pohanstva, ano také z vděčnosti svého od věčné smrti usmrcením Jezu Krista vysvobození, každého potom roku, když ta neděle přišla, mládež v městech a ve všech u velikém