houfu se scházívala a udělavše modlu z dřeva, z slámy, z sena, hadry obvázanou, s křikem a zlořečeného pohanstva proklínáním k loužím přibíhajíce, do vod, jezer, řek i močidl za úprkem domův běžela. Odkudž potom obyčej ten z Polska léta Páně 975, do Slezska, Moravy i do Čech se dostal, čehož posavad šlépěje zůstávají, zvláště ve všech, kdež děti nosíce na holi strašidlo, udělané z došku neb z hadru, že smrt zanášejí, praví.«

Domnělý výklad šířil se mezi lidem ústy kazatelovými i Postillou Zámrského, kde bylo kázání otištěno a která se těšila veliké oblibě, a šířil se četbou také knih jiných, zvláště kalendáře, na př. Hospodářského kalendáře Partliciova, vydaného r. 1617. Dokladu, zapsaného od Partlicia, vážíme si proto, že zaznamenal vedle popisu také, tuším, p o prvé zároveň popěvek, který zpívala mládež tehdejší při vynášení smrti a který podnes děti české zpívají při témž obřadu. Čteme u Partlicia: ^Neděle smrtedlná proto se jmenuje, že děti toho času ještě v mnohých krajinách smrt z města a ze vsí nosí, zpívajíce: »Již nesem smrt ze vsi, nové léto do vsi. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelen é.« Vzácný tento doklad doplnil obrázek, jak Čechové slavili vynášení smrti, a potvrdil se všemi doklady již uvozovanými, že za starých časů mládež vynáší vála »smrt« s týmiž obřady a písněmi podobnými, jako se posavad děje v krajích, kde starodávná zábava se udržuje.

Veleslavínův výklad nabyl všeobecné víry a znova bývá opakován od spisovatelů českých ve věku XVII. a XVIII. Viz podrobně doklady, které jsem sebral a uvozoval doslovně, v Českém Lidu II. Roku 1668 na př. rozhovořil se v témž rozumu Bolelucký, kterak prý v Čechách a na Moravě chlapci a děvčata nosívají ženskou postavu na tyči, zpívajíce starodávnou píseň, jejíž začátek Bolelucký poznamenal: »Smrt nesem z města, léto do města.« Podobně líčí vynášení smrti r. 1710 Středovský, a zmiňuje se v týž rozum o vynášení smrti, o »hře dětské« v Čechách Balbín.

Píseň, zapsanou od Boleluckého, zná v polovici věku XVIII. také Ullman ve své knize o Moravě. Vykládá opět, že je vynášení smrti památka na pokřestění Polákův a přidává, že za jeho doby děvčata upravivše ze slámy ženskou postavu, nazvanou »SmrU nebo »Mařenu«, se zpěvem ji nosívají k vodě a potápějí. Vedle jiného prý zpívají: »Smrt nesem z města, léto do města.«

Kolem sklonku XVIII. věku hemží se v rozmanitých skladbách plno dokladův o vynášení smrti mezi lidem českým, a obyčejně při tom bývá opakován Veleslavínův dohad o jeho původu, na př. od Dobnera. Píše roku 1774 znesvářenou tehdejší češtinou kněz Seelisko: »Na neděli tu i smrtelnou) na památku, že na ni Poláci skrze přičinění a snažnost knížete českého Boleslava od modlářství ku křesťanské víře přivedeni jsouce, své ďábelské modly, smrt věčnou na ně uvádějící, do vody metali a topili, děti Smrt z města nesoucí do vody házejí a Léto nesou do města.«