dozpívala, políbila hospodáři a hospodyni ruku, načež podělena bývala vejci, makovníky, krejcarem a p. Dívka nesoucí máj bývala =>nad nimi«, té dostalo se všeho nejvíce. »Nejmenší« (nikoli dle velikosti) odsouzena byla nositi košík, do něhož jí dávaly hospodyně slaninu. Když obešly celou ves, zvláště však kmocháčky a kmotřenky, k čemuž ovšem děvčata máje si půjčovala, sebraly se všechny k té, co byla »nad nimi*, u které se týden před smrtnou nedělí máj nastrojiti musel, a tam jedly >škvaru« (smažená vejce). Za několik krejcarů koupily maminky »sladké« (kořalky), aby ony i děvčata nedostaly z »vaječiny« »hlísty«, a přikuso-valy »makovníky« a »trnčáky«. Najedly se, napily se, udělaly pak ze slámy Mařenu, obešly s ní několikráte s velikým jásotem dědinu, do-vlekly ji konečně »na říku« a hodily ji do vody. . To vyprávěla 8Oletá babička, jež s vítězoslavným úsměvem vyznala, že byla na smrtnou neděli »nad něma«, t. j. nad ostatními děvčaty, jež s májem chodila a Mařenu usmrtila.

V Čechách místy starodávný obyčej posud koluje v lidovém podání. Stromek je vyzdoben podobně jako na Moravě pouchy čili vej-dumky. »Smrt« si upravují jako pannu dětskou nebo ji přistrojují z došku a hadrů. Hodí ji do vody nebo svrhnou se skály. Mládež věří, když dívčata, tlukouce »smrtí« o dub, dříve ji rozeberou než chlapci, že sedláci dříve zemrou než selky a naopak. Někde také smrt zahrabávají do země a utíkají. Kdo zůstane pozadu při útéku nebo upadne, nedočká se roku. Kde měli v hospodářství včely, zapíchli stromek, aby včely neumíraly a aby měly hodně medu. Pannu z máječky pověsili na šípek, aby se uchránili před zimnicí.

Popěvky v Cechách shodují se s popěvky na Moravč, ve Slezsku i na Slovensku a jak uvedeno, shodují se doslova s popěvkem, který otiskuje Partlicius v kalendáři již r. 1617. Shoda tato je přímý důkaz pro stáří obyčeje; zejména potvrzuje, že říkadla při lidových obřadech vlivem tradice udržují se z pokolení do pokolení po věky. Píseň starodávnou, doloženou u Partlicia, děti podnes zpívají: »Smrt nesem (jsme vynesli) ze vsi, nové léto nesem do vsi . . . Smrti, smrti z města, nové léto do města. Vítej, léto líbezné, obilíčko zelené . . «-.

Zachytíme nyní ze vzpomínek pamětníků, z rozličných záznamů (viz hlavně II. ročník Českého Lidu) z první a druhé polovice věku XIX. obrázky, jak vynášeli smrt a přinášeli líto v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Není nijak účelem naším, vyčerpati všecky varianty (kniha by vzrostla v objemný svazek). Toliko půjde nám o všecky rázovité obřady, popěvky a vystrojování smrti i lita.

Nejdříve zajdeme se dívat na smrtelnou neděli po cechách.

A. Šembera popisuje z Vysokomýtska : Na smrtnou neděli chodějí děti po domích s májemi (vršky smrkovými) pentlema a výdunkama ozdobenými a prosí o dáreček touto písní : Vítej, vítej máji, my jsme tobě rádi; jakej je to mazanec bez koření, bez vajec? Fiala a růže kvísti nemůže, až jí Pán Bůh ze země pomůže! Svatej Jiří jede k nám, po věnečku veze nám; nám, nám, nám, Mejtským panenkám ! Svatá Kateřina