Vzali jsme berana před nebo na sebe a pěkný, rovný prut lískový do ruky zvlášť, chvátali jsme do kostela, abychom přišli včas přede mší sv. kdy bylo svěcení kočiček či beranů. Všichni svobodní hoši i ti, kteří berana nenesou, mají každý pěkný lískový prut, kterým si cestou vesele pošvihují a zvláště děvčata škádlí. Po svěcení kočiček jde slavnostní průvod kolem kostela. Hlavní brána kostelní jest zavřena. Část zpěváků byla dříve do kostela vešla, čásť zůstává před branou. Zpěvy, které vyjadřují touhu duší před Kristem zemřelých a v předpeklí na Messiáše čekajících, zpěváci si odpovídají. Když kněz třikráte křížem, který v čele průvodu se nese, zatluče na zavřenou bránu kostela, otvírá se. Brána nebes, hříchem před Kristem zavřená, otvírá se křížem utrpení Jeho. Průvod vchází do kostela.

Obr. 15. Chození s berany na beránkovou neděli ve Velešině.

Po mši vyjdou hoši rychle z kostela a čekají na děvčata, jež »leskovým« prutem »střihají«, aby byla čiperná. Každý střihá, lup! lup! »svoje děvče*. Utajil-li to hoch až dosud, tímto se prozrazuje, kterou »má rád«. Hoši i »holky« si toho na beránkovou neděli dobře všímají. Za nesení berana dostávali dříve desetník, nyní 20 h anebo mnoho-li jim hospodář dá. Někde dostávají kromě peněz i červené vejce hned na květnou neděli. Počet vajec byl dle štědrosti hospodyně.

Po mši, po posvěcení kočiček na Chodsku roznášejí hoši kočičky po vsi tam, kde nemají dětí, které by kočičky světily, jakož i příbuzným, a za .to dostanou po většině vejce (vařená i syrová, někdy i barvená), peníze (dva krejcary obyčejně nebo jedno, nejčastěji dvě vejce). U příbuzných i jablka (v němž někdy zabodnut desetník; někdy nalezne ho i ve vařeném vejci). (Z Milavče u Domažlic, Jos. V. Královec.)