Květná neděle slově na Moravě a ve Slezsku »květnica« podle jarních květů, které se světí.*) Na Opavsku světí se »kocanky« t. j. ratolesti z jívy, bahnífe; v Janovicích »palmy«. V otýpce z bahnířových větví, porozkvetlých zastrčeny jsou kousky dřeva klokočového. Někde otýpka slově »bahníř« jako v Pr. Slezsku, a jsou k ní přivázány i pruty lískové.

V Janovicích chlapci nařežou asi před třemi nedělemi lísek, klokočí, treskutek a kalin, a zasadí vše do starého hrnce a postaví k peci i na pec, aby ratolesti rozkvetly až do květné neděle. V sobotu před květnou nedělí z větví udělá se »palma«, metle podobná, a ováže se vrbovím. Do koruny strčí se kocanky, tis a četena. Také na ozdobu se nezapomene; okrášlena bývá zlacenými ořechy, vejci, šiškami z lesa, malovaným papírem. Menší děti mají maličké palmy. Když v kostele kněz světí ratolesti, mládež na Opavsku je pozdvihuje a na Těšínsku obyčejně třesou jimi. (Janovice.) V pondělí velikonoční někde na sv. Marka (v Neplachovicích).

^Chození s lístky* na květnou neděli snad všude a nadobro již vymizelo. Staré účty v archivu Jindřichohradeckém za století XVII. zaznamenávají, že se dalo pacholatům, když >s lístky« na květnou neděli koledovali a pod. Ve výčtu učitelských příjmů bývalo uvedeno, kolik vynáší vedle jiných koled učiteli »chození žákovské s lístky« a pod. Výklad, co lístky značí, podal Jan Tykač, jemuž se také poštěstilo dopátrati se ukázek těchto lístků, s nimiž děti, hlavně hoši na květnou neděli po domech chodili! Sešitek, z něhož Tykač podává ukázky, má nápis: »Sepsané lístky pro dítky užívající v květnou neděli. A. 1720 dne 30 Marti.« »Lístky« zpívali také v kostele po pašijích.

Obsahem jest rýmované vypravování pašií či o soudu a usmrcení Ježíše Krista s tendencí církevně mravoučnou, vycházející z mnohých rozjímání, k ději připojených. Sloh jest lidový i ve vážné úvahy připlétá se humor, zábava. Vypravování rozděleno jest na 41 úlohu, kteréž žáčkům ke zpívání napsány byly. Nápěvu zde není, ač (jak z obsahu rozuměti) vše se zpívalo. Po světských odbočkách následují vždy zbožná modlitba. První číslo má nadpis prologus, poslední jest epilogem, ostatní úkoly nesou pouze čísla.**)

Ukázkou aspoň některé z těchto lístků vyslechneme: Radostí všichni plesejte a Pána Krista vítejte, přijel na tichým hovádku, dnes máme toho památku. Vám zazpíváme s radostí o dnešním pánu a hosti; nebo všecko lidu množství za Kristem šlo s ochotností. Byvše tu již mnohé ženy k velké noci shromážděny, však domácí rabínové záviděli cti Kristové,, pročež by lid nezbančili, křivě Krista osočili, že zákon chce vyvrátiti, krásnej chrám jejich zbořiti. Pročež aby jej zabili, tak se na tom uradili, čehož i také dovedli, že Krista na kříž přivedli. O čemž dále uslyšíte, jestli trochu poshovíte, my vám rádi zazpíváme, za trpělivost žádáme. — »Kryberaj Saulem ha, ha, ha!« židovský hlas se rozmáhá.