Tu bylo švandrkování, blafání, brebentování. Běhali jako ztřeštěni, jsouce ďáblem podpáleni, ti Belzebubů holomci, jenž jímali Krista v noci, večeře svátek sanovali, protože se lidu báli, nechtěli jsou mít. různice, ve svátek nejde pranice. Horko vám bude, křesťané, v hrozný poslední den Páně. Ženy svátků nešanujete, kupujete, handlujete; časem i řemeslník dělá, co nemoh dodělat včera. Sedláček, když den nestačí, v neděli žito domlácí. Když (jej) dopoledne zvěje, od vícera na chléb mele. Mlynář hnedky mlejn spravuje, mlejn mu jak v pekle hurtuje. I co pak děláš, sedláčku? Světíš neděli, Čecháčku? Když ty málo Boha dbáš, tak také požehnání máš. Místo mše svaté, kázání, musí bejt ráno snídaní. Když (se) řemeslník zahodí, tu se ňáky čachry plodí, kořaličkou, trunkem piva pomalu se chřtán prolívá. Kdo mně nechce víru dáti, může to sám vyzkoumati, neb v svátek, neděli Páně nejvíc povyku míváme. Když se točí kolem hlava, brzo je potřeba práva. Tu pohoršení přichází, jeden s druhým o zem hází, dušování, přísahaní, tu nebývá konec láni. Satanáš tu obska-kuje, zlořečení zapisuje, ach, netak, lidé rozmilí, bychme dni Pánu světili, než v pobožnosti a v kázni, den Páně strávili v bázni. Co Božího, Bohu dejme, v dobrých skutcích setrvejme, Pán Bůh nám dá požehnání a v nebesích přebývání. — Jak slyšeli rabínové o velké slávě Kristové, hned jsou se sešli do rady. Kýž jim kat vyškubá brady! 0 to spolu radili, by Krista zabili. Čert jim nastrčil Jidáše, to byl sama šelma zrádce, pro peníze dal svou duši, nyní v pekle hořet musí. Rozvaž, prosím, každý zdravě, zdaž zavřely rada právě. Dobré rady nedotýkám, na soudy křivě naříkám, kde jsou zlí prokoratorové, rovně jako Jidášové. Mnohý, ač patrně vidí, že svého bližního šidí, nic na to nepozoruje, přece soudy vyzdvihuje, na svůj měšec se bezpečí jak na zbytek mnohej krejčí, souží bližního, jak může. Co mu někdy pomůže? Hrozný soudce spravedlnosti bude dotírat s přísností na všecky vejstupky lidí, nebo všecky křivdy vidi. My stůjme v spravedlnosti, dojdem nebeské radosti. — Vítáme Tě, Kriste králi, nesena palmy dítky malý, račiž pro naši nevinnost dáti nám všem svatou milost, abychom tě zde milovaly, pak se do nebe dostaly. — Hej, Jidáš na počtu běží, cinká, potřásá s penězi, verbuje si kamarády, jenž s falší zachází rádi, chce mít regment falešníků, zrádců, lhářů, podvodníků, i verbuje-li je čili nic, nechce o tom mluviti víc. Přistoupil k Kristu přátelsky, ale srdce měl ďábelsky, nebo co myslil na srdci, to se ukázalo brzy, když políbil mistra svého, zrádcům židům zradil jeho. Tu povahu mnozí mají, že tak s svým bližním jednají: »Pane kmotře, pane strejce, i rád vás vidím veliceU Když odejdu: »Čertjej odnes, celý den zmeškal jsem dnes! Seš mi vzácnej, pane blázne! Dobře táhneš domů časně.« I politiko prokletá, zkazilas nám léta zlatá. — Marš, marš, vzhůru! židovina, jdou jímat Božího Syna, jejich jenerál jest Jidáš. Neznal jste jej žádnej z vás. Svou kumpanii mustruje, čertovina se raduje. Jak vlci vzteklí klusají a Krista Pána jímají, vedou jej jako zločince před svy židovsky prašivce, Anáše a Kaifáše, Lucipera, Satanáše. Kristus Pán je vyučoval, jich nemocné uzdravoval, za to jeho dobrodiní pěstí biji, tlukou, trýzní. Skroušenost to dává znáti, že svět za dobré zlým platí;