str. 22
žebříku vystoupili král, kněz a soudce, aby byli od zástupu viděni a sly-šáni, jen že to mnoho stálo, proto až podnes kněz (nebo místo něho plam-pač nebo biřic čili rybnikář) vstoupí místem na vysoký kámen, místem na špalek, jinde na stůl, někde na boudu nebo na nejbližší vrata, nebo na pavlač i také místem až na střechu a počne na kalencích vyvolávati. Obyčejně napřed vystoupí kněz čili plampač se spisy a knihou na stůl před boudou a počne zpívavě přetřepávati a posuzovati všecky mravy a nemravy, vady a chyby i nedostatky sousedův a sousedek, synův a dcer i čeledi jejich, jak je při ochozi v obci v hospodářství byl nalezl, a král se soudcem čili rychtářem podle něho stojícím nebo sedícím to dosvědčují.
Soud na návsi pod máji takto se koná: Před vyvoláváním a soudem rozkáže král nebo kněz trubači, aby dal troubou znamení, že se započne soud. Trubač zatroubí, plampač vykřikne: »Hou ha hou!«-------a
když lid se utiší, počne mluviti takto :
»Stupuju na májový strom, budu mluviti jako hrom. Stupuju na stoličku, budu zpívati písničku, všechněm pak sousedům hezkou, sousedkám i pannám českou.
Hou hahou!
Panny, nestupujte za vrátta, radši pojďte jen před vrátka. Postoupněte jenom dále, abyste viděly (slyšely) krále,
ať vidí čeládka
biřice i kata.
Protož nestupujte za dveře, abyste slyšeli všecko dobře. Slyšte čtení slepého Matouše, kdo nemá chleba, ať ho nekouše; kdo má chleba, také nože. ten si ho ukrojit může; nemá-li.sejra a másla, ať si vezme na něj sádla; podle čtení kulhavého Marka:
kdo nemá chleba,
ať hryze jabka. Slyšte rady našich předků, našich slavných českých dědků. Milý Vávro! to není k snědku . .
|
. . . Krčmář splodil Škardu hospodáře a Škarda splodil hospodáře Židlu, Židla splodil Čechuru atd. (Škádlivý rodokmen všech hospodářů.)
»Čtení šilhavého Marka,
žaluje tady straka na raka (var. kavku),
že ji poštípal (v. vybral) všecka stračata;
on se počal dušovati
(v. rak tu začal přísahati),
že to nemůž' v pravdě býti,
že je nemoh' dosáhnouti,
že byly vysoko v hnízdě (v. daleko
v díře) a byla (kavka) černá jak zvíře.«
|
Čte všecky hospodáře žertovně až do posledního, lid se při tom směje, a mnozí hospodářové nerozumějí žertům, skřípají zuby. Tím způsobem provede plampač od čísla prvního 'domu až do posledního v té obci dle přátelství krevního, odkud kdo pochodí; potom buď1 pochválí nebo potupí v každém čísle jednoho každého člověka podle zásluh jeho, a král se soudcem plampačovi prohlašujícímu lidu žaloby, stížnosti, příběhy, události veřejně přisvědčením potvrzuje. Kněz vyřkne místem při každém předmětu »Spiritus sarus semperoramus domantie«, místem volá slovy: »Hyle, hyle!« na pomoc rosnici, žábu věštící, aby týž předmět v pravdě se přednesl a spravedlivě rozsoudil.
|
