str. 23
Variant říkadla z Klatovska :
»Čtení kulhavého Marka: Porval se rak s račicí, že jí pobral prý ráčátka. Rak začal přísahati (dušovati), do věrtele vstupovati, všecky čerty a ďábly tam odtud vyháněti; když je všecky vyhnal, peníze jim pobral.
Pak se ostatních, tázal: »Je-li pravda, bratří, že jsem dobře dělal ?« »Dobře jsi udělal, že's čertům peníze vzal.« Et pica (picus) straka, komedie kavka (pěnkavka). Mistře králi! je-li pravda?«
|
Král:
»Jest pravda a přilži, co se pravdy nedoslává. Kdo lži (při lži) svědci, jest lhář větší. Kdo nedosvědčí, ještě větší.
Dělej dál! (t. j. provolávej a povídej dál).«
|
Plampač:
»Hyle! Hýle! Byle! Přežalostná (radostná) chvíle. Zatrub, trubači, této chvíle,*)
ať se nám čas ukrátí na čtyry míle.
Nebudeš-li troubiti,
budem tě za vlasy tahati (rváti).«
|
Lid se směje. — Na to křičí plampač: »Hou! ha! hou!« Lid se utiší.**) Plampač:
»Vletěl pták na bodlák, s bodláku na hrušku, roztrh tam podušku. Sedlák s selkou běží, myslí sbírat peři. Vlez sedlák hned na stodolu, zabil padesát holubů, ve své zlosti sedm volů. Raduj se, selská chaso, budeš mít k obědu maso! Sedlská chasa se radovala,
ani masa neviděla. Radujte se ještě více: budete mít jitrnice; on pobil také slepice. Sedlská chasa se víc radovala, jitrnic však ani slepic neviděla. I bodejž do tě, sedláče, koule byla uhodila. Ira avaritia, sedláka — komedie čeládka* atd.
|
Plampač :
»Bylť tam také jeden chlapec, ten měl hlavu jako třapec. On se nechtěl dáti česat, až se budou ovsy metat. Byltě rodič z Tuhoblata, tak sloul jeho starej táta. Z Odranovic byla máma, všechněm hadrnicem známa.«
»Když šel pytlák po hrázi, v tom na vlka narazí. Pytlák nes prase, vlk husu. Vlk řka: Dej mi as několik kusů. Obrátě se, flák ho do ocasu, až se rozpad na několik kusů.* Trubači, zatrub, ať to zvučí, jen ať se ti hlava nerozskočí! <
|
*) Po každém provolání příběhu, žaloby, pochvaly nebo hanoby na hospodáře, hospodyně, panny atd. táže se vždy plampač krále, je-li pravda; král to potvrzuje, a po každém dosvědčení králově musí trubač troubiti, že se bude čísti a souditi jiný předmět.
**) Při každém smíchu a křiku vykřikne: »Hou! ha! hou!« . .., aby bylo ticho.
|
