str. 31
Lid prý se leká a straší jejím rykem věštícím. Proto prý vynese nad ní král se svými ortel smrti, kat musí jí stíti hlavu ze skřipce vyčnívající, vyhoditi žábu krvavou se skřipcem vzhůru na lid a odhoditi šavli. Lid křičí a utíká, král uhání od boudy na určité místo, a vojínové jej honí.
Na Božkově podle Dra. Fr. Kradla, očitého svědka r. 1816, po po-chozi a vyplacení máji hoši se převlekou do vojenských i světských úředních oděvů, okrášlí se pentlemi, na hlavy své posadí třírohé klobouky a vsednou na koně, červenými mašlemi a pivoňkami na uších a ohonech ozdobené, a odeberou se na náves k boudě, jeden jako král, druhý jako pop, třetí jako rychtář nebo sudí a čtvrtý jako kat nebo biřic s vojíny obstoupí boudu. Pop čili plampač stoje v boudě na povýšeném místě, na kameni nebo špalku, na stolici nebo stolku počne odtud vyhlašovati ve verších budý chválu nebo hanu na dívky kydati dle výplaty, jak se vyplatily. Dívky s velikou zvědavostí stojí shromážděny okolo boudy.
Plampač počne vyvolávati na př. takto:
»Přijdcme dále na cestičku, najdeme u Růžků také dív&ičku. U těch Růžků je dívcička, která květe jak růžička atd.«
|
Po každé chvále nebo potupě dokládá vždy plampač:
»Bačkor podle bukarum, hlehle poseldarum! Pro litera, pane rychtáři! Je-li pravda anebo ne?«
|
Rychtář před boudou na to vždy odpoví: »Jest pravda! Kdo svědčí lháři, jest ještě větší. Dělej toho víc!« Když při tom plampači hrdlo vysychá, volá:
Nebudu pořád plampati, můžu si také pro pivo poslati.
Růžka žena Kateřina navařila kapusty, aby muž byl tak tlustý jako ona, žena, Brindalová z Locbotína.
Božák má v zahradě stromy pěkně v poradě, housenky obrány, vlky vyřezány.
Koudela má pěkný len, v celé obci jenom ten; ona cistě ho vypleje, kyprou zemi mu popřeje.
Slyšte, lidé, co divného: okrad chudej potřebného, uďál mu škodu neráznou, uříz mu kapsu prázdnou.
V této kapse bylo jádro, a to bylo pro něj málo. Háček slepý na to koukal, Rybák němý na to broukal, hluchej Nosek to poslouchal,,' jak mu nebožtík Vít v cestu běžel a do očí stepej Mrkal hleděl.
Sluníčková sila mák, kluci jí ho vyřezali (vrabci jí ho vyzobali). Škoda máku nastokrát!
Semelková podruhyně,
to je dobrá hospodyně :
ráno vstává,
krávě dává,
len zapřádá i dopřádá,
do snídaně vše spořádá.
Statek Škrábův ještě projde: díru v něm nenajde,
|
|
