památek čerpám doklady i výklady pro kulturní přežitky v lidovém podání. Sbírám přes 25 let všecko to stejně v starých památkách, jako v lidovém podání a skoro všecko, co líčím, poznal jsem osobně, sám o tom jsem se přesvědčil studiem lidu českého ve všech rázovitých krajích v Cechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku. Jen po této přípravě mohu se odvážiti na vydání této sbírky, která neskrblivou podporou nakladatele p. Boh. Šimáčka bude vydávána ve svazcích dalších a dalších, podle toho, jak pochvala slovná bude se srovnávati s úhradou velikého nákladu, jehož toto dílo obrázkové vyžaduje.

Také sentimentálnost a lyrismus »národopisný* kdosi předhodil . . . Dívám se střízlivě jako historik kulturní, jehož cílem životním jest pěstovati a přednášeti všeobecnou historii kulturní, na vyhynulé a hynoucí zvyky, pověry, zábavy, slavnosti. Srovnávám, vykládám, hledám v nich složky z celkové výslednice kulturního vývoje, jenž nemůže se zastaviti (dobře jsem si vědom) zkřehlostí lidového podání . . . Ale proti tomu stále a znova ukazuji, že Angličané, Francouzové vedle Němců pokračují ještě zdárněji na dráze civilisace moderní, ale proto právě u nich takořka horečně sbírají se staré obyčeje, písně, pověry, zábavy, stopy lidového umění a všecko se studuje, napodobí, sestrojuje se odtud svéráznost národní. Ba seskupují se spolky pro pěstování svéráznosti národní — a proto přece nikdo rozumný nebude jim pro tyto snahy vyčítati sentimentálnost, zpátečnictví, nepokrokovost atd. Rozhovořil jsem se poněkud šíře o tom, aby vysvitlo, proč povzbuzen celkovými vlídnými posudky, pokračuji v této sbírce a jako časovou knížku v nynější době žní a sklizně, kdy se blíží čas obžinek, předkládám k laskavému posouzení a zase k napodobení pravý obraz obžinek českých.

Podle přání z důvodů praktických (jde o vzory krojové) přidávám k obrázkům obžinek ukázky věrných krojů, jichž možná podle libosti při obžinkách použiti. Některé byly právě při obžinkách fotografovány. Za laskavé upozornění na výjevy obžinkové děkuji opět p. J. Dolřelovi.

V Kostelci nad Vltavou 16. července 1910.