pro obveselení posluchačstva náčrtek, jak žnou dvě děvečky, jistě podle skutečnosti, jak znal tehdejší způsob práce ve žních . . .

Důra: Co hádáš, Elsa, jak se nám povede dnes, když to chce pán míti, abychom předce ten sežaly dnes všechen ječmen? K tomu též i snopy snesly, do mandelův by se svezly potom snáze, když bude čas, by nezhynul nijeden klas?

Elsa: Ba já bych již ráda byla, by co nejdřív žeň minula, aby vždy mé někdy ruce odpočinuly od práce. Nebo již je čiji ledva, tak jsem je sobě vytáhla. Co pak ledví a má záda tak mne bolí, ach pře-bědal Nemohuť se ani sehnout, ba ani z místa dobře hnout. Těžko mi, když se chci drbat, neb někdy s pacholky pohrát. Však i to bych přetrpěla, kdybych se neopálila byla velmi tak velice, až mne bolí obě líce, tak že mne skůro neznají, kteří dávno o mne stojí. Medle pověz mi, Dorničko, věrnou pravdu, má sestřičko, není-liž za těžký tobě i to všecko v této době?

Obr. 1. Ženci ve Velislavově bibli (počátek XIV. stol), v Lobkovické knihovně v Praze.

Obr. 2. Žeň v kalendářním obrázku (XIV. stol.) žaltáře rukopisného v křižovnické knihovně v Praze.

Důra: Není, aniž já co na to dbám v nynější časy tyto. Nemyslím ani na vdaní, ni s pacholky zahrávání. Nežli vdávání mého čas přijde, dobře já zčerstvím zas. Musímeť vždy něco dělat, prš déšť neb sníh, to nauč se znát. Však jsme se k tomu zjednaly, bychom vždy něco dělaly.

Elsa: Bodej je čerti pobrali, kdo jsou dílo zamyslili. Já bych o to dílo nikda dokud živa nestála; raději bych za tu chvíli potaneovala s milými. A ač dosti jsem zemdlená, psím tím dílem unavená, však bych proto s milým předce šla třebas hnedky do tance.

Šafář: Co tu děláte, vopice a ničemné klevetnice? Neměly-li jste jíž dávno dle poručení hned ráno při díle se postaviti, co náleželo, se-žíti? Já jsem se nadál, že žnete, a vy, mošny, klevetcete, co netřeba, to tlampáte a na dílo nic nedbáte. Skůro bych vám po buchtě dal, neb tímto kyjem vás mlátil. Tať by mzda a váš byl podíl.

ELsa: Dej ty nám jen pokoj, stroupe, co tobě jest do nás, hňupe. Hleď, aby nětčeho sobě neuhonil prv ode mně. Spravuj, co máš správo-