vovati, nechaje nás, hleď se bráti, cožť náleží, to dělati, netřeba nás vyslýchati. i\elíbíliť se co do nás, však pána mág, žaluj na nás. Pakli nám nedáš pokoje, dámť, až se sám ďas zasměje.

Šafář: Nu, máte to vědět jistě, žeť vyzvoním na vás čistě a oznámím všudy všechno, co od vás bylo tlacháno. Však aby se udělalo, co se dávno zdělat mělo, táhnětež hned se mnou obě na pole, ať nepraštím tebe. Nemeškejte, hned vám pravím, ať by bylo s vaším zdravím.

Elsa: Táhni jen sám napřed, táhni, nedbáme nic na tvé láni. Dobře za tebou trefíme a svou práci zastaneme.

Důra: Jáť jsem na to neuměla myslit, aniž jsem tak smělá, bych se tak měla opříti a šafáři odepříti. Kdo ví, jak se nám povede, když on s námi doma bude!

Elsa: Dej ty sobě čistý pokoj; nebude, neboj se, rozbroj. Šafář je bázlivý velmi, aniž co mnoho mluvit smí. Budem-li my jen mlčeti, on

Obr. 3. Žnečka v rukop. Pražské univ. knihovny sign. XIII. G 1. (XIV. stol.).

Obr. 4. Žně v bibli Severinově r. 1529.

úst nesmí otevříti, aniž co kdy vyhrá na mně; naučímť já ho mores drahně. Sáhne-li jen na mne prstem, posvítímť já mu zas pístem, než bych se mu šidit dala.

Důra: Medle nech toho tak žvaní a daremného tlampání. Poďme raděj k naší práci, ať se nám nesmějí zrádci, ti přemilostní jonáci, naši pacholci domácí . . .

Šafář: Hleď každý díla svého, zanech klevetání všeho. Náš pán hynky bere se k nám, pospěš každý, by nebyl lán.

Hospodář Boos: Musím jednou ven vyjíti a na pole se projíti, mezi dělníky pohledět. Tomuť chce již dnes tento svět. Kdo se na čeleď bezpečí, z nich často spouští své oči, nemnoho ten bohat bývá, víc škody než zisku mívá. Hej, zdař Bůh, čeládko, zdař Bůh!

Ženci a žnečky: Zdrávi vaši milosti!

Šafář: I s vaští (vaší milostí) ráč býti Pán Bůh! ...