str. 5
8. Panně. (Nápěv 685.)
U kovářů hodná louže, Marjánka je jako růže, jako růže nejkrásnější, Pavlouškovi nejmilejší,
9. U Šohajů pěknej javor —
Baruška je jako fábor,
jako fábor nejkrásnější,
Františkovi nejmilejší,
ouvej! nejmilejší.
|
10. Příchozímu. (Nápěv 326.)
Tám hle sem jde jeden mužskej, podívejte se, jak je bezkej: von je hezkej svěj panence, tej šenkýřojic Madlence.
|
Koza. Kdo při polní práci za jinými pozadu zůstává, jest »na koze*. Odtud řada popěvků posměšných, čtveračivýeh, povzbuzujících i vtipkujících:
11. Žněte, holky, zažínejte, ani hlavy nezdvihejte; kerá hlavu pozdvihnete, na kozu se dostanete.
12. Andulka je na koze, Jiříček jí pomůže: kerak pak jí pomůže, když von tam k ní nemůže?
13. Káča leze na kozu, já tam za ní polezu; kudy Káča, tudy já, chytím-li ji, bude má.
|
14. Když ženci na večer jdou s pole domů, zpívají: (Nápěv 68.)
Už je sluníčko za horou, Lhotečtí ženci s pole jdou.
Paňmámo, neste večeři,
už vám jdou ženci do dveří.
Náš hospodář je hodnej pán von nám daruje piva čbán.
|
Krušný byl život lidu poddaného, ale, jak jsme poznali z uvedených popěvků, při všem tom strádání svém byl však lid ducha bodrého, mysli vnímavé a veselé, tak veselé, jako ta rozkošná krajinka, kterou na př. na Jesenicku obýval. Práci tuhou oslazoval si ve žních zpěvem. Za. zpěvu ubírala se chasa ze dvorů panských do práce; při práci lid dělný si na polích prozpěvoval veselé písně, ba i když prací znaven po celodenním lopoeení domu večer se vracel, všudy po cestách veselý zpěv hlaholil.*)
Ranním úsvitem ve žně vypravila se chasa se šafářem na pole. Slunéčko zlatem již ozářilo vrcholky okolních kopců. Ghasníci spustili:
Sluníčko vyšlo z hory ven, má milá praví, že je den; rozsvítilo do světnice,
na její bílé lavice, rozsvítilo do komory na její bílé peřiny.
|
*) Frant. Lego, Český Lid VI. v Praze 1897, str. 527. Dle záznamů děkana J. Hanouska v Pamětní knize Sedlčanské fary.
|
