str. 6
Již zapadly paprsky zlaté i do údolí; zapadly na střechy doškové sivých chat a jasem jich zazářil panský dvůr. Tam s touhou zalátají myšlénky mnohé švarné dívčiny, která by si přála, aby zaujala jednou místo zámožné a vážené šafářky:
Sviť, sluničko, sviť tam na ten šafářův dům, až šafářka umře, aby byl šafář můj.
|
Došla chasa na pole, práce tuhá nastává. Zazvonily kosy, srpy, zazvonil i zpěv mladé chasy:
Naš táta je s mámou doma, on s námi žít chuti nemá.
|
Za zpěvu práce dobře se daří, rychle ubývá; blíží se doba snídaně, kterou všichni již netrpělivě očekávají. Chasa zahlučí, zareptá:
Co to máme ze pány,
že nám tak dlouho nedávají snídani?
|
Leč snídaně ještě nepřichází, třeba tedy šafářku proto trochu pobídnouti, aby si přichvátala:
Už jsou ženci za dvorem, zastrouhejte, šafářko, zázvorem.
|
Šafář krotí netrpělivé, chasa těší se již na snídani:
Šafář hlavou kejvá,
že snídaně bejvá. Ho, ho, ho!
Šafář hlavou třese,
že snídani nese. Ha, ha, ha!
|
Chasa posnídala, posilnila se a pak chutě zase dále do práce. Šafář zaháleti nedá. Blíží se poledne, doba odpočinku. Leč šafář dosud nedává rozkazu, aby v práci se ustalo. Chasa začíná již opravdu »dělati hubou*.
Co to máme za pána,
že nám tak dlouho poledne nedává?
|
Po odpoledním odpočinku v práci pilně se pokračuje, aby byla do večera hotova. Veliká část pole jest již pokosena; třeba přehlédnouti, mnoho-li jí ještě zbývá:
Podívejme se na žence, daleko-li jsou od konce
|
Chytře to šafář, čtverák, nastrojil. Silnější, hbitější žence postavil do řad předních, slabší pak do řad zadních. Zadní ženci musí si tudíž přichvátnouti, aby se nepozdili, aby nebyli (jak jsme název poznali) »na koze*. Proto jde práce rychle od ruky, a ženci dodávají si chuti k práci další:
Kdo se nerad hejbá, ten »na koze« bejvá.
|
|
