str. 9
Na tom panském poli, až nás hlava bolí.
Hostinské děvčátka, Malú vůlu máte, To je vaša vůla, Co si zazpíváte.
7. Holianské pastocha Má hodnýho lenocha,
Hejno, lenocha.
Navařil mo baňo moch, Na, lenocho, naper břoch. Hejno, naper břoch.
8. Už sme sežali, už nic nemáme, Kom' ty kosáky pochovat dáme?
Chystaj, sedláku, chystaj stolicu, Na tú stolicu hodnú sklenicu;
Do tej sklenice dobrej pálenky, Ať sa napijú vdovy, panenky.
9. Žaj, srpečku, žaj, Nedaleko kraj, Abychme se tam dostali, Se svým milým rozprávěli, Pán Bůh nám to daj.
10. Zažínaj, zažínaj, Budeš dobrá žnica, Budeš synečkovi Dobrá pomocnica.
Žalo by sa, žalo To dobré žniveíko, Dyby mě vázalo . Moje srdeneCko.
Žalo by sa žalo, Ai by sa vázalo, Dyby potěšení Za mnú posedalo.
11. Žala sem já, žala, Podle lenivého.
Až sem sa dožala Chládku studeného.
Chládku studeného Chlapa lenivého,
Vezmi mně ho Bože A daj mně jiného.
12. Žněte, žněte, dobře zažinejte, Ani hlavy hoře nezvihejte.
Esli hoře hlavy pozvihnete, Na veliké k o z i ostanete.
Žněte, žněte, mlynářovi ženci, peče se vám komár na roženci.
13. Jož sem se dožala k zelenýmo hájko, take-Ii se dožno
k tobě, můj šuhájko.*)
14. Žaj, srpečko, žaj, nedaleko kraj,
ráda bech se tam dostala, s milém něco rozprávěla, Pán Bůh nám to daj!
15. Nebodo na k o z i aj def mně to mrzí; nebo každá koza vocas zhůru drží.
16. Až to kozo doženem k večeři se poženem, jabor zelené.
17. Mý zlatý slonečko, nezacházé ješče, ješče je můj milé na daleké cestě.
Ne tak na daleké, Jak se nekemo zdá, ješče bech tam béla třikrát do večera.
18. Náš hospodář hodné dvořák, yon má jedné žence pořád, jedné pořád.
Panímáma hodná dvořka, vona je dobrá kuchařka, je kuchařka.
19. Ja věru, pane náš, dajže nám oldomáš, dajže ho nám z lásky, sbierali sme klásky, daj že ho nám směle, robili sme tebe.
|
*) Fr. Bartoš, Národní písně Moravské, V Praze 1901, str. 514.
|
|
