str. 10
20. Pane náš, pane náš, chystaj nám oldomáš, chystaj nám ho z lásky, sbírali sme klásky.
Co sem sa nažala, snopů navázala, ešče sem dostala švárného šohaja.
21. Aldamáš, aldamáš,
Kde je ten správčí náš? Už zme domlátili, on nám dá aldamáš.
A jak nám pan správčí aldamášu nedá, nech si na taktorok iných kosců hledá.
A ten náš pan správeo aldamáš nedává, ale sa před nama do sklepu skovává.
Milostpaní naša aldamáš nám snášá;
snášaj nám ho z lásky zbírali zme klásky.
22. Tá naša gazdina jako makovica, tak sa přeletuje jako laštovica.
Naša pani mladá večjeru nám hladá, požčává si hrncóv, že má mnoho žencóv.
Gazda náš, gazda náš, chystaj nám odomáš, věru sa před námi za dveře ngskováš.
Chystaj gazda odomáš, čo to žitko dobré máš, chystaj že ho na náhle kladli sme ho na mandle.
23. Naša pani hodná pani, má střevičke viksovaný a pančuške štrikovaný.
|
S moravskými a slezskými popěvky žneckými shodují se písně,, jimiž za žatvy rozhlaholila se pole jásotem i dumavým steskem slovenských žnic a ženců. Vítají žatvu, posuzují obilí, hovoří s ptáčky poletujícími, s křepelicí, holubicí, lašťovicí, pobízejí srpek ku práci, vzpomínají svých šuhajů v předtuše sobáše, svatby. Zpívají o zažínání, vyžínání a dožínám. Jako v Cechách a na Moravě posmívají se tomu, kdo dožíná,, zůstane >na koze«, na Slovensku baví se výsměchem, že Anička zůstává »na chvostě*. Písničkou opěvá žnica pořezání ruky, horko. Vítá duhu, déšť. Poslyšme jen zvonivé hlasy:*)
1. Žatva milá, žatva, vitaj s novým
chlebom !
Už budeme zpievať tam pod holým nebom.
2. Pole moje, pole, rozděleno v dvoje: V ktoromžto je, v ktorom, potěšenia
moje? Potěšenia nemám, potěš ma Bože
sám, Potěšže ma takým, čo ho v srdci
nosím.
Potěšenia moje, v ktorej si krajině? Dobré moje srdce za tebou ne-
zhynie.
3. Cože mi je po ňom po poli zele-
nom, Keď sa mi nepřejde moje srdce
po ňom.
Věru je to pole všecko opálenuo: A moje srdečko všecko obolenuo.
4. To Turčanskuo pole rovné jako
grešla: Po ňom sa přechodí moja milá
duša. To Cinkotskuo pole rovné jako
peták:
Po ňom sa přechodí muoj milý
neborák.
|
*) J. Kollár, Národní Zpěvanky, v Budíně 1834, str. 2S9.
|
