pamětech štiplavě Jan Jeník, rytíř z Bratříc (rukopis v bibliothece Musea království Českého, Bohemica V. str. 414) a připojuje zároveň žertovnou, satyrickou skladbu, kterou složil neznámý rýmovník po slavnosti, vyčítaje pořadatelům, proč si lid pozvali:*) »K větší slávě této korunovace nařídilo se taky, aby z každého kraje celého království českého několik párů sedlského mladého lidu k tomu korunování se odeslalo, kterýž by v takovém kroji neb oděvu se najíti dali, jak kde se ten chvalitebný obyčej zachoval, po starodávnu se šatiti. Že každý krajský hejtman, tejkaje se zrostu a tvářnosti, ty nejpěknější dívčinky a hoši z celého kraje vyvolil, vyrozumívá se. Majíc tento mladý pěkný lid, každý pro sebe, tak jak v svém okrsku obyčej jest, svou hudbu, bylof jest ovšemť slyšeti tu dudy s houslema, tu zas cimbál, tam zase na strunové a foukací nástroje hudbu vyváděti. Tyto lidské hody bylyf jsou v Bubenči provozované. Aby ale tento mladý venkovský lid k tanci neb rejdování větší chuti nabyl, bylyť jsou pro něj mnohé prkenné boudy a kolny vyhotovený, v kterýchžto hojnost nápoje a pokrmu se nalézalo a zdarma se mělo rozdávati. Z ohledu kteréhož na každý boudě a kolně visel namalovaný obraz, co by z ní zdarma se dostalo, na př. kde se uzený maso vynacházelo, tu byla na tabulce vymalována šunka, kde nápoj, tu byl namalovaný sud s pivem, a kde byla kořalka, tu bylo vědro k spatření atd. Že ale nenadále náramná nepořádnost povstala, při kterýž ty všechny s pokrmem a nápojem naplněné boudy a kolny v jednom momentu vykradené byly, tak sice, že pro ten hladový a při velkém parnu velmi žíznivý lid nic nezůstalo a že zrovna u toho smutného příběhu taky ještě jedna fortna (Triumfbogen) se zapálila, bylaf jest ta roztržitost a .nepořádnost mnohem větší, nad čímž se jeden z téhož venkovského lidu ostrovtipný sedlský hošík tak velice rozhorlil, že ihned potupné verše o těch v Bubenči držaných hodech peprné složil, jenž se napotom v obecnosti všudy rozšiřovaly a kteréž takto zněly: