nými stávají. — Tak zapisuje zprávu v první polovici XIX. století AI. V. Šembera.*)

Jak se slavily tenkráte obžinky v Chrašfanech, popisuje ze zkušenosti Krolmus: Na »starým« neb >dovazným« na pole, když se poslední obilí váže, přinese putnu piva a 8—10 žedlíků kořalky děvečka od hospodáře. Děti se sběhnou, hoši, holky, na poli ženci pijou, chleb jedí, zpívají, vejskají, skáčou, flašinet, dudy, housle mívají, na strništi tancujou, na vozíeh domů jedou neb jdou v zástupu. Prut zelený, červený šátek naň uvázaný mají. Měchura a koláč Vs lokte v průměru má, dostane každý. O obžinkách věnec obilní ze všeho druhu klasů (pšenice, žita, ječmena a ovsa) ženci nesou hospodáři: »Radostí jsme začali, práci jsme dokonali, Bože, zachovej nás. K práci jsi nás, Bože, stvořil jako ptáčky k lítání. Buď Bohu čest a chvála neskonalá, z úst všech, alleluja. Tento věneček prostý by byl k Vaší radosti ve vinšo-vaném štěstí, blaho (radost) Vám má přinésti, které si sám žádáte, jen když nám něco dáte, aby Vám k zdraví sloužilo a že se nám to podařilo, na tomto světě šťastně a v nebi věčně. To Vám přejem srdečně v nebi s Pánem Bohem, až na věky Amen.« To šlovou »o starým« poslední snop na poli a místem »dovaznýho«. Obžinky potom se slavějí, když všickni dovážou za týden, při hudbě jedí, tancujou, pijou.**)

Božena Němcová v Babičce takto líčí slavení obžinek***): Za dvorem bylo veliké prostranství, dílem travou zarostlé, dílem na něm vyrovnány vysoké stohy slámy. Na trávníku chlapci byli vztýčili vysokou tyč, okrášlenou ehvo-jem, pentlemi, vlajícími červenými šátky jako praporečky. Mezi chvojem bylo plno polního kvítí a obilních klasů. Okolo stohů udělali lavice, z chvoje besídky vystavěli, okolo okrášleného stromu udupal se mlat k tanci. Všickni, kteří chodili na robotu, a chasa ze dvoru shromáždili se druhého dne svátečně ustrojeni na zeleném trávníku. Na vůz naložilo se mandelů trochu, koně samý fábor se připřáhli, jeden z hochů sedl na koně, vrch na mandele sedla Kristla a několik děvčat, starší za nimi. Ženci nesli srpy i kosy, ženské srpy a hrábě. Každá měla za šněrovačkou kytici z klasů, chrpy a jiných polních kvítků, chlapci okytili si klobouky a čepice. Pacholek práskl bičem, pohnal koně, ženci pustili se do zpěvu a zpívajíce ubírali se ku zámku. Před zámkem zůstal vůz státi, děvčata slezly, Krista vzala na červeném šatu položený věnec z klasů, chasa seřadila se za ní a zpívajíce vešli do předsíně, kamž kněžna zároveň s nimi vstoupila. Tu přáli k hojnému a šťastnému sklizení a položili věnce k nohám kněžny; tato děkujíc odkázala je k jídlu a pití na pana správce. Šlo se k tanci; mezi žence přišli i úředníci se svými rodinami, Proškovic, myslivcovic i mlynářovic, babička ale byla nejprvnější. Hudba, výskot, zpěv a smích ozýval se okolo okrášleného stromu; hojnost piva, sladké rosolky a tanec