rozohnil hlavy všech, a když kněžna se i objevila, pilo se na její zdraví neustále. Ku konci sedící u stolu tatíkové, majíce hlavy pod víchy, nadávat počali nejvíce písařům a panu správci.

Přední význam při slovanských obžinkách*) má snop posledně svázaný. Tento poslední čili dožinkový (dožinočnyj) snop všelijak ozdobují, do mužských nebo ženských šatův vystrojují, s velikou slávou, hudbou a zpěvem domů dovážejí, a vedle prvního svázaného

Obr. 13. J. Racek: Průvod obžinkový na Táborsku v polovici XIX. stol.

snopu do předního kouta postavují, kdež zůstává nezřídka po celý rok. U nás a na Moravě tento snop »bábou« se nazývá, jinde sluje »děd«, (dziad), též »nevěsta«, »barbora«, »starý«, »žebrák«.

Když již poslední snop ženci svázali, udělají (popisuje obžinky Erben) ze všelikého obilí, které hospodář toho roku sklidil, věnec. Potom ověnčí kosy, srpy i roubíky kvítím a s posledním vozem obilí zpívajíce a výskajíce táhnou na dvůr hospodářův. Tu pak nejhezčí žnečka, hlavu majíc věncem ozdobenou z polního kvítí, podá hospodáři věnec obilný na talíři, a při tom jemu ke sklizené úrodě přeje štěstí a zdraví. Hospodář za