to dá žencům piva, chleba, ano někdy také, ve velkých statcích, pečeni, a slavnost se skončí zpěvem a tancem.*)

Přípitek. (Nápěv 563.)

Píseň obžinková. (Nápěv 109.)

Bohužel obžinky již ve druhé polovici XIX. věku neslavily se tak hlučně v Cechách všude. Jen na větších statcích a na dvorech věnována jest oslavě této zvláštní neděle; na vesnicích přiváží rolník »ne vestu* zcela tiše domů. Když totiž všecko obilí domů již se svezlo a jen poslední zbytek ovsa nebo pozdního ječmene na poli zůstal a nyní má se domů přivézti, dá hospodář několik krejcarů svým dělníkům na pivo. Ti, kteří pak zaměstnáni byli na poli, sednou na vůz, na němž nalézá se několik snopů obilí, a přijíždějíce ke vsi spouštějí veselou, t. j. začínají zpívati a výskati až k hospodářovu obydlí, kde je tento nějakou sklenkou pohostí.**)

Místy mnohem slavnostnějším způsobem ukončují se žně (ku př. na panství Chlumeckém). Když obilí všecko sklizeno jest, udělají děvčata veliký věnec, který ještě ozdobí všelijakými polními květy. Věnec pak tento nese (někdy jedou na vozích) děvče v ruce aneb jej zavěsí na žerď stužkami rozličnými otočenou v průvodu ostatních pracovníků, kteří mají též věnce z polních květin a obilních klasů, do domu hospodářova. Hospodář i hospodyně přijímá je na dvoře; tato poleje děvče, které jí podává věnec, studenou vodou, aby prý bylo letos obilí čisté. Hospodář mezitím přijímá blahopřání ke žním šťastným, načež pak neopomine je vyčastovati chlebem, pivem a kořalkou. Konečně se všecko ukončuje hudbou a tancem. Zvláště tak to bývá na dvorech, kdež všichni od prvního do posledního zúčastní se těchto veselostí. Jak majitel (je-li přítomen na panství), tak úředníci přijímají od dělníků věnce z kvítí a obilí, dávajíce za ně malé zpropitné, a večer pokládají za povinnost, alespoň první děvče v kole provésti. Zúčastníme se nyní několika druhů obžinek, vylíčených věrně podle skutečnosti, z rozmanitých krajů českých.