str. 43
3. žena:
Náš pantáto a panímámo! Všechno se dnes na Vás směje vesele, protože Vám kytici neseme. Svázaly jsme Vám žito, ječmen, pšenici,
a vinšujem Vám za ně peněz měřici a sobě za vinš na památku jenom tu nějakou zlatku.
Má kytice je krásná jak na nebi hvězda jasná plná zlaté pšenice načechraná jako dívčice, přijměte ji pantáto i panímámo za tři tisíce.
Šťastně jsme vše dokonaly, bouře i strach přetrpen,
nestane-li se hana na vožinky naše jen.
Odpověď pantáty:
Já Vám pěkně děkuju,
dobrým pantátou Vám bejt slibuju,
ve shodě a míru budem žít
a dá Pán Bůh při tom dobře mít.
Holkám přeju od srdce
zelenej věnec v tom roce.
Odpověď panímámy:
Alou, páni muzikanti, hřejte, a vy, naše lidi, zpívejte, hřejte, páni muzikanti, živě, budem tancovat při koláčích a pivě.
|
5. Dožinky na Moravě.
Když se dožne žito, ječmen a pšenice, slaví se dožinka (dožinky, obžinky, dožatá, dóženek). Žnice uvijou věnec z polního kvítí a propletou jej klasy všeho obilí. Nesouce jej s pole hospodářovi, cestou zpívají zvláštní písně žňové. Docházejíce humen a dvoru hospodářova, spustí všechny hlučným hlasem píseň chvály hospodáři a hospodyni: *)
Náš hospodář hodné dvořák, von má jedné žence pořád. Naša hospodeň hodná dvořka, pro žence dobrá kochařka. Dobře peče, dobře vaři, šak se ji to všecko daři. Ichuchu!
|
Odevzdávajíc pak jedna z nich hospodáři věnec, říká:
Vážené hospodářo! Přémite tento věneček, vod poctivech děveček! Kolek klásečku, toli másečku; kolek zrneček, toli měřeček; kolek stopeček, toli kopeček.
|
Hospodyně uchystá svým žencům toho dne hojnou večeři, hospodář dá piva nebo kořalky a pozve aspoň nějakého houslistu. Slavnost pak se končí veselým zpěvem a tancem.
*) Frant. Bartoš, Moravský lid, V Telči, 1892, str. 54
|
