str. 44
Posledním žnivem na Valašsku jest oves nebo pohanka. Proto vystrojí o obžinkách nebo dožinkách na Valašsku žnice gazdovi (hospodářovi) věnec buď pohančený neb ovesný. Do věnce vpletou nějaké kvítí, neb okrášlí jej malovaným papírem, na nějž přilepují bílkem vejcovým pozlátko.*)
Dožínají-li žnice oves, zpívají:
Na konec, můj záhonečku, na konec, čeká ňa tam cernojoký mládenec. Skoro-li, můj záhonečku, skoro-li, ať ňa moja pravá ruka nebolí!
|
Jsou-li již u konce, zanotují:
Už ten oves dozrává, dozrává, a hlavěnku pokládá, pokládá.
Chystaj, gazdo, aldamáš,
už ten oves důle máš;
ty, gazděnko, sližence (== vdolky)
na zelenej misence.
Poprodaj, gazdíčku, kde co máš, enom nám nachystaj aldamáš. '
Poprodaj ovečky, malenky, enom nám nachystaj pálenky.
Poprodaj ovečky, barana, budeš nám nalévat ze žbána.
Hodného my gazdu máme,
v tom zeleném dolománě (= kožichu).
ešče hodnější gazděnku,
tá nám naděla slíženců.
|
Po každém zpěvu zaznívá jásot a výskot daleko široko. Vijí-li už věnec, zpívají:
Už sme sa nažaly ovéska zralého — a sak my dostáném hodně páleného.
Ta naša gazděnka, to je dobrá roba, přinesla nám vdolků až na zadní hona; ja vdolků donesla, dvě flaše goralky, a šak sme to žaly jen samé Úščanky.
Ty, vínečku polejový, vila sem ťa v širém poli, vila sem ťa, helekaja, rozvijám ťa, nafíkaja!
|
Ženců, kteří ieště nedožali, škádlí touto písní:
Ponáhlajte vy sa N. ženci, šak sa vám smaží žába na roženci, a jedna sa smaží a druhá sa vaří, N. ženci, to sa vám podaří!
Ja N. ženci z vysokého trůnu
budu měť k večeři ze škopek ocúnu,
s misa petružele,
budu měť k večeři místo želé.
|
Jdouce s věncem k domovu zpívají:
Teče voda, teče ze seče do seče, N. gazděnka dobré vdolky peče, a debré vdolky, aj podlesníčky, a ona to chystá pro ty svoje žničky.
A ty gazdo náš, gořalečky dáš, gořalečky do skleničky, napojíš si svoje žničky, šak nás všecky znáš.
Zpěv u domu:
Otvíraj, gazděnko, otvíraj nám dveři, ať sa podíváme, co máme k večeři. Jak máme k večeři kyselů polévku, tož my se vrátíme, půjdeme do šeňku.
A jak nám nedáš, uděláme špás, propij em ti plátenečky, a gazděnce rukávečky, napijem sa zas.
|
*) Mat. Václavek, Slovanský Sborník IV. 1885, str. 337. Srv. Václavek, Moravské Valašsko, Vsetín, 1894, str. 85.
|
