runkon, z takové haluzky nejlépe řezati virguli, čarovný proutek na hledání pokladů, kovů, vody. Na hrdle přivázané jmelí, v prstenu chrání proti křečím, uhranutí, zvláště malé děti. Zažehnávač přimrazí jmelím zloděje, učiní se člověk neviditelným, dotekem jmelí rozskočí se zámek.

Slovanské lidové podání jmelí, »metlu duchů«, pokládá za lék a kouzlo proti bolestnému spletení vlasů, proti koltunu, proti můře. V Krajině koluje pověst, zapsaná od Sobotky v Rostlinstvu: Na hoře Triglavě stařeček pastýřům vyprávěl, že býval loupeživým rytířem, 300 let musel blouditi po světě. Roste prý jmelí na dubě, na kterém visí obraz Spasitelův, aby je vzali a šli s ním na Triglav, tam že naleznou na hradě poklad. Zbohatlí na poděkování vystavěli kapličku. Na Rusi jmenují jmelí vichrovým hnízdem. Podle srbské pověry u Sobotky možno pod lískou, na které vyrostlo jmelí, nalézti hada s drahým kamenem na hlavě a mnoho pokladů.

Do českých zvyků štědrovečerních byl zvyk anglický s jmelím uměle zanesen a není, pokud mi známo, ani zmínečky, že by staří znali cokoli o významu jmelí na vánoce. U Štítného jest neurčitá zmínka při mravokárném výkladu o pověrčivosti, že ofěrují stienky a považuje se to za název jmelí. V studii o kouzlech a čarách u starých Čechů (Památky Arch. XIV.) sebral jsem řadu dokladů o tom, jaká moc hojivá a kouzelná byla přičítána jmelí. »Proti veliké padúcí nemoci vezmi kuorky dubového mélí, na prsty uvazovati na mezní na obú rukú, ať by kuože se dotýkalo. Item v mosazných prsteních zlatník zadělá těch kuorek, ať se prsta dotýkají. Take prsten dělají s hruškovým melím na palec na pravé ruce. Dokudž jej nosí, nebude ho nemoc trápiti a když se chceš umyti, sejmi prsten a potom zase vstrč na palec a choď s ním.«

Kolovala báje, že anděl zjevil léčivou a kouzelnou tuto moc králi Davidovi: »Když král David pásl dobytek svého otce, tehdy viděl jest, že padúcie nemoc jednu ženu překotila. I prosil Boha, aby jemu ráčil zjeviti, které by proti lékařství nejlepší bylo aneb mohlo býti. Tehdy jemu anděl odpověděl: Ktož melí dubové nese na pravé ruce v prsteni tak, že by se to melí holé ruky dotýkalo, toho nikdy nemoc padúcie nepopadne." Chirurgické rukopisy staročeské, ranná lékařství, často podávají návod k prachu, tlučenému z jmelí dubového nebo hruškového. To jsou již podrobnosti, které by nás odvedly od obyčeje s jmelím na vánoce...

Snad mnohý netušil, když si podle mody nynější koupí na trhu pražském nebo u květinářů větévky jmelí. jakou si odnáší domů rostlinu podivnou, zavdávající podnět k zábavným i překvapujícím výjevům, jak je vylíčil u nás ve vánoční povídce roztomilým svým způsobem Ignát Herrmann . . . Tedy na shledanou příjemnou pod jmelím!