Na sv. Štěpána.

Sv. Štěpán byl považován dle víry lidové jinde i u nás od starodávna za patrona koní. Štítný vytýká svým vrstevníkům, že ctí sv. Štěpána obyčejem pohanským. "Mnozí ctie svaté jen pro zdejší odplatu právě pohanským obyčejem, jako sv. Štěpána, aby v koně byli šťastni . . ." Byl-li sv. Štěpán patronem koní, vysvětlíme, proč dávali staří Čechové na jeho svátek světiti oves. jak doloženo shodnými zprávami z památek staročeských.*) Dávali pouštěti na sv. Štěpána koním, aby nedostali chřípění.**)

U všech Slovanů znám jest obyčej: když kněz jde po kostele na sv. Štěpána, aby kropil oves svěcenou vodou, házejí na něho hrstmi ovsa, prý na památku kamenování sv. Štěpána. Obyčej ten byl znám také u nás. Jednak pasáci házeli ovsem po lidech, hlavně po děvčatech, kteří šli na sv. Štěpána do kostela a z kostela, jednak byla oblíbená zábava, zvaná »š tě p á n o v á n í« v jižních Čechách, v okolí Krumlova. Z rána na sv. Štěpána naplní si hoši kapsy připraveným zrním, totiž ovsem, též ječmenem a na cestě hledí se přitočiti k děvčatům. Obyčejně jde několik hochů spolu, obstoupnou si děvče vyhlédnuté a házejí jí hrst zrní ve tvář, aby prý byla červená, zdravá, obratná a hezká, aby se vdala snadno, a brzy. Děvče bránící se zčervená ještě více od zrní metaného. Po službách Božích hoši vyjdou dříve z kostela a metají opět zrní všem dívkám v tvář, dokud zásoba v kapsách jim vystačí.***)

Na sv. Štěpána potřeba píti »na novou krev« a koně mají se projížděti podle zvyku na Rychnovsku.+)

Na sv. Štěpána světí se podnes na Moravě v kostele po službách Božích jarní obilí na setí, každý hospodář pošle si ho po trošce do kostela a přimíchá potom k semeni. Na Podluží pastýř přicházeje »vinšovat ščasné a veselé svátky«, vysype na stole vším obilím křížek, kteréž obilí hospodyně potom hodí drůbeži, aby se šlechtila. Jinde pastýř přinášeje toho dno do domu "březovec" (březový prut), dá hospodáři hrsť ječmene smíchaného s turkyní. Kolik v ječmeni zrnek turkyňových, tolik se ulíhne selátek.++)

Na Morávce a v Dobré ve Slezsku kněz po velkém náboženství světí oves, jejž hoši mají v šátkách. Ačkoli mají v chrámě zakázáno jím »hybať«