Na sv. Jana Evangelistu.

Sv. Janu dali jedovaté víno, jež mu dle legendy neuškodilo. Světili tedy křesťané na jeho svátek víno a pili sv. Janu na počest. Staří Čechové znali tento zvyk také.*) Štítný poznamenal, že světívají »na sv. Jana minu svatú. Název »mina« dlužno vysvětlovati vlivem ně-meckého »Johannis minne«, t. j. připíjeni sv. Janu na památku. Zvyk ten dlouho se udržoval. Ve stol. XV. horlí kazatel na pověrečné křesťany, kteří na den sv. Jana Evangelisty světí »pitie opilcóm«. Ve slovech těchto jest jasná narážka na obyčej, od Štítného zaznamenaný. Ze zač. stol. XVII. potvrzuje trván! obyčeje toho vedle úřadního usnesení synody arcidiecese pražské Pejt Hostounský, že prý světívají »na den sv. Jana víno.«

Svědectví zevrubnější a charakteristické zapsal Solnický (1630). Snaží se, aby vyložil svěcení a pití vína požehnaného rukou kněžskou a nazvaného prý »milost a láska s v. Jana«.

Dlouze a široce rozhovořil se o svěcení vína na den sv. Jana Evangelisty ve své Postille Šteyer (1719). Opakuje výklad již známý, že na památku jedovatého vína, jež pil sv. Jan, přidává doklad zázračné působivosti svěceného vína, jehož krapet nalévají do vinných sudů na ochranu proti čarodějnicím.**)

V církevní písni na den sv. Jana Evangelisty položil Koniáš (1746) tato slova:

Ohlas dávného zvyku, již vyhynulého, ozývá se v lidové pověře: »Kdo na den sv. Jana Evangelisty pije víno, ten se následujícího roku neotráví.« Na den sv. Jana třeba píti víno, aby had neuštknul.