Předchozí 0054 Následující
str. 48

Světívali a místy podnes světívají na sv. Jana Evangelistu*) víno. Ve Chvatěrubech u Kralup nad Vltavou farář posvětil víno při mší sv. a dal pak přítomným připiti z kalicha až po mši.**)

Ve Slezsku světí se víno na svátek sv. Jana a podnes z kalicha v kostele se pije. Sv. Jan vypil jed a ten mu neuškodil; kdyby kdo dostal »žirku«, též ho ostane. Někteří berou si posvěcené víno domů a užívají ho jako léku proti nemocem. V Benešově světilo se víno proti uštknutí hadem. V týž den jedí děvuchy mléko s bělkami, by byly »šumny«, hezké.***)

Na Rychnovsku n. Kn. věří se, že na sv. Jana Ev. jest třeba píti víno, aby had neuštkl. V Sudoměři u Ml. Boleslavě o sv. Jana Ev. dávají světiti víno, neboť tím nabude moci proti všelikým čarám a kouzlům. Namáčejí v něm kus chleba, každé krávě dají kousek a věří, že žádný neučaruje jim po celý rok. Dávají okusiti toho vína i koňům; pomáháť v nemocech, zvláště v chřípěcí. Na Mělnicku dávají dobytčeti snísti kousek topinky, omočené toho dne ve víně svěceném.

Na Uh.-Brodsku sbírají pacholci na den sv. Jana Evangelisty do měcha »o h 1 á š k y«. Jeden se spraví v ženské šaty, druhý za žida a vezme měch na rameno. Vedouce se za ruce, chodí dům od domu. Kde je pacholek anebo dívka na vdaj, dostanou hadru (== ohlášku). vstrčí do měcha a jdou dále. Hadry potom zpeněží. Druzí chasníci zase chodí po dědině s bílými talíři a sbírají na mši za všecky obyvatele.+)

Na den Mláďátek.

Nejstarší známý doklad český o bujném slavení Mláďátek jest z r. 1255 a týká se staré zvyklosti, žákovského průvodu o svátku Mláďátek dne 28. prosince, který obtěžoval rok co rok klášter v Břevnově u Prahy bujnou nevázaností. Hus vzpomíná také slavnosti bláznovské ze svého mládí, jak žáci »strojiece krabošky« — »vše opak kukly kožišné obrátili" a tropili mnohé nezbednosti i na místě posvátném. Průvody na den Mláďátek zanikly nepochybně již ve století XV.++)

Posavad z rána, když děti ještě leží v posteli, jest obyčej tázati se jich: »Kolik bylo mlaďátek?« Které neví, dostane metlou a připomene se jemu, že »čtyři tisíce čtyři sta čtyřicet čtyři.« +++)


*) A. Svoboda, Český Lid I., 410.
**) Viz Jan Soukup, Staročeské výroční obyčeje, 1. c. Srv. Soukup, Pří-pitek o sv. Michalu. Věstník král. Č. Spol. Nauk, 1903, č. XXI. ***) Vyhlídal, Naše Slezsko, 1. c, str. 25.
+) Bartoš, Moravský lid, v Telči, 1892, str. 24.
++) Zíbrt, Chození s klibnou, Český Lid II., str. 22. Soukup, Staročeské výroční obyčeje, 1. c, str, 10.
+++) Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, str. 61.

Předchozí   Následující