pustě hlavu kohoutovi, zahrabanému až po krk do země.*) Že také ve Francii obyčej nebyl neznámý, svědčí narážka v uvedené knize Cortetově. Po všech krajích německých konalo se a místy posud koná slavné stínání kohouta -se starodávnými obřady.**) Uvidíme hned, že i v Čechách děla se poprava kohoutí při některých slavnostech. Naproti tomu je však s podivením, že Poláci a Rusové neznají obyčeje toho.

Stínání kohouta při slavnostech národních jest nyní všude úředně zakázáno. Týž zákaz vůbec byl vydán proti krutému obřadu stínati pro zábavu hlavy zvířatům.***)

Do bludiště bájeslovných dohadů, roztroušených hlavně po literatuře německé, nikterak nemíníme vstoupiti. Jisto, že stínání kohouta i všecky příbuzné lidové zábavy jsou přežitek starodávných obřadů v asi vážných, jak se všechno zdá, obětních, jež časem jako všecky podobné obřady jiné sklesly v pouhé obřady zábavné, v lidovou kratochvíli. Obyčej býval druhdy slaven hlučněji a častěji než nyní. Zakročila proti němu vláda i církev. Roku 1885 vydal na př. biskup Osnabriický veřejné důtklivé napomenutí, aby věřící ustali od hříšného, ukrutného stínání kohouta o svatbách. Rovněž na Moravě v poslední době vydány byly zvláštní úřední zapovědí o stínání kohouta. Za nedlouho vyhyne obyčej nadobro i s pamětí, jak se slavíval.

****

V krajích československých a v Lužici stínávali kohouta slavnostně, se zvláštními rázovitými obřady, o jakých opravdu není v rozvláčných výkladech spisů cizích ani zmínky. Dalo se to buď o svatbě neb o masopustě, někdy o velikonocích, také o pouti, na obžinky a někde o hodech čili posvícení. Probereme zevrubně všecky obřady, jež byly spojeny se stínáním kohouta.

Nejstarší doklad toho, že o svatbě a o posvícení bavili se v Cechách vesničané tímto obřadem, vypisujeme z knihy cizí. Fischer popsal v knize, vydané na sklonku století XVI1L, lidové obyčeje u rozmanitých národů a mezi nimi jako zvláštní obyčej lidu českého popisuje stínání kohouta dosti obšírně.+) Mládež obrátí šat na ruby a přestrojí se za vojáky. Vedou kohouta na dlouhých tkanicích, z nichž jedna provlečena zobákem,