jiná přivázána je na křídlo a pod. Na *popravišti« přečtou kohoutovi rozsudek a po všelijakýeh žertech setne mu »kat« kosou hlavu, ale honem utíká pryč, aby nebyl chycen od diváků, jej pronásledujících.

Dnes, kdy střízliví Pražané pozbyli skoro všech obyčejů a obřadů lidových, divně dojímá spolehlivý záznam Krolmusův (I. 371), jak ještě r. 1828 na Novém Městě v Praze na poli, kde nyní blázinec stojí, provozovali staří měšťané pražští za účastenství duchovenstva a pozvaných hostí i diváků z lidu slavnostní mlácení kohouta cepem o posvícenské hodince Svatováclavské. Popisuje Krolraus, dovolávaje se svědků:

Na Novém Městě v Praze ještě r. 1828 vykonával slavně kohoutí slavnost pražský měšťan Rakař na pronajatém poli u sv. Kateřiny (kde nyní blázinec stojí) o posvícaní Svatováclavském, v úterý po sv. Václavu u přítomnosti své rodiny, svých dobrých přátel a sousedů, které k sobě pozval, ku kteréž slavnosti i p. Ant. Horák, správce duchovní od sv. Apollináře, se svým kaplanem p. Šedivým jako host býval pozván, který svědectví pravé každému dáti může : že na onom poli toho času jistý host z Prahy, jménem A. H. z Prahy, maje bílým šátkem oči zavázány, trefil přistrojeného kohouta cepem teprve po třetí. Okolo Prahy, na Pankráci, ve Vršovicích, v Libni, Klecanech, Roztokách atd. až posud (r. 1845) slavně stínají nebo tlukou o posvícení kohouta. V Bubenči nad Vltavou, mezi horou Letnou a Babou, konaly se a slavívaly mnohé národní hry a slavnosti, jež bývalý duchovní správce Kaucký zapověděl.

***

K nejstarším domácím popisům posvícenských obřadů při stínání kohouta patří selankovitý obrázek, jak jej kreslí »Květoslav« roku 1835 v strojeném, učeností propleteném článku o pověstech a zvycích na Krkonoších pod názvem : Boj s kohoute m.*)

Za cestování po Krkonoších navštívil jsem i přítele svého, u něhož jsem hodlal několik dnů se pozdržeti. Císařské posvícení bylo tehdáž právě za dveřmi; pročež mne můj přítel pozorná učinil na nedělní odpoledne, kdežto se, jakož obyčejně, i letos k obveselení zdejších obyvatelů boj s kohoutem provozovati měl. Boj s kohoutem? opětoval jsem sám u sebe; zde na české půdě? a každou hodinou vzrůstala zvědavost moje. Tanulyť mi na mysli znamenité kohoutí boje šedých věků, i uměl jsem se dobře upamatovati, kterak staří národové na kohoutí zmužilosti se rádi obveselovali, ano i kterako jedenkráte boj takový k vítězství posloužil : žeby ale zvyk tento až do údolí krkonošského zabloudil, a tut se až podnes udržel, bylo mi věcí novou.

Očekávaná neděle se přiblížila. Odpoledne o třech hodinách přihoto-vená byla veškera ves k nastávajícím radovánkám. Odevšad viděl jsem hrnouti se mladý, bujarý věk na blízký palouk, avšak i stařeny a dědkové nechyběli mezi diváky. Bylať to široká rovina, kolkolem nízkými pahorky obehnaná; uprostřed zaděláno stálo zábradlí, ohrazujíc kolem