cep do rukou dal, a dva jeho spolutovaryši dovedli jej na bojiště, kdežto jej třikráte kolem do kola povodivše, o samotě pak státi nechali. Zvědavě pohlíželi diváci za zábradlí, hovor a smích se mezi nimi tišil. Hrdina se zavázanýma očima najednou se zastavil při všeobecné tichosti, pozorně naslouchaje, zdaliž kroky soka svého uslyší, a takto, kde jeho stanovisko, vyzpytuje. A již již v té sladké důmínce, sok neohrožený před ním stojí, pádnou tou zbraní v zemi udeřil, že ubohý kohout na protější straně leknutím poskočil. Bouchnutí cepu dalo znamení ku tleskání a radostnému smíchu. I jonák hrdina nutil se k chechtu, strhnuv si s očí šátek. Jiný synek vystoupil v tom samém obřadu na bojiště, a však ta samá nepříjemná příhoda jej potkala, co prvního. A tak se dělo i mnohým ostatním, ačkoli ne jednou cep okolo kohouta jen jen zafičel.

***

Konečně však, jak se zdálo, upřímněji se do toho pustili. Přišel-tě i na dívčiny řad, ježto podobně se zavázanýma očima, a s tím samým cepem kohoutu se přibližovaly, Ale již první bojovnici potkal osud, jakový se byl na jonáky vyvalil, ačkoli se nyní s takovou opatrností oči nezavazovaly. Mezi jinými dostal se konečně bojovný ten cep do rukou krásotinky, tuším, že rychtářovic dcery. I také jí, hezké zdrahatelce, zavázali, ač velmi jen volně, krásné, černé oči, dovedli ji na bojiště, a podali zlopověstnou zbraň. Pozorně snažila se kolem tancujícímu soku se přiblížiti; pozorně se za ním loudila. Cep zafičel — a veselé pokřikování ozvalo se kolem zábradlí, a tleskání a hudba povstala, že se to daleko rozléhati počalo. Boj byl skončen, neohrožený bojovník překonán, zvítězitelka stála mezi zábradlím. Spatřil jsem soka v posledním tažení se třepetajícího ležeti na trávnatém palouce. Po tomto hrdinském skutku královnu dnešní slavnosti korunovali, a ve vítězoslávě, nesouce před ní přemoženého soka, domů doprovázeli. Tancem a radovánkami slavnost byla ukončena.

***

S tímto líčením shoduje se rovněž o posvícení tlučení kohouta na Králohradecku, jak zachoval zprávu Krolmus (I. 413): Okolo Nového Města n. M. první den posvícenský odpoledne po požehnání tlukou děvčata cepem kohouta, jakéhokoli mládenci mohou lapiti. Pět mládenců přistrojených stojí a sedí s kohoutem na pivním sudě na voze, který táhne zapražená chasa sama při hudbě na náves, travou zarostlou, k louži nebo strouze. Před vozem kráčejí hudci, za vozem zástup.

První mládenec jest celý od hlavy až do paty bíle přioděn. Druhý jest na pólo bíle, na pólo černě od hlavy až do paty oděn; na hlavě má čapku celou černou, pod kterou má zastrkány vlasy; tento mládenec nazývá se »den a noc«. Třetí jest plampač čili šašek s dvěma kejklíři, strakatě přioděnými; .týž drží pod pažím okrášleného kohouta, s nímž sedí na prázdném sudě, a dva jeho spoludruhové sedí vedle něho. Na návsi při kale slezou dolů a kohouta uvážou ke kolíku v zemi. Na několik