kroků od kohouta postaví sud s dírou proti kohoutu. Když vyslechli kohouta, nad ním ortel smrti vyřkli a kázání dokončili, vezme těch pět mládenců telecí ranec a jdou mezi děvčata. Dívce hodí ranec na oči, vedou ji k sudu a dají jí do ruky okrášlený cep se slovy: »Chceš-li zabit kohouta, hledej napřed u sudu díru.« Avšak za té řeči otočí jeden z pěti mládenců sud dírou na jinou stranu, aby dívka nevěděla, kde uvázaný kohout stojí nebo sedí. V tom domnění hledá dívka u sudu díru obrácenou proti kohoutu, domnívajíc se, že proti díře stojí kohout, kdežto

Stínání kohouta ve Zhoři

díra obrácena jest proti louži. Proto dívka dle vyměření kroků od sudu místo ke kohoutu kráčí k louži a udeří cepem do vody a zmáchá se, což spůsobí v lidu smích.

Dívka smekne s hlavy ranec, a mládenci hodí jej druhé, potom třetí, čtvrté atd. dívce na hlavu, až je všecky vystřídají. Která dívka udeří kohouta, jest královnou. Kohoutu potom podřežou hrdlo. Pět mládenců vezme mezi sebe na vůz královnu s kohoutem a posadí ji na sud vedle sebe. Chasa ve voze zapražená dotáhne je opět do hostince při hudbě, zpěvu a výskání. V krčmě hodují a tancují; všechno platí královna. Kohout se upeče, a každý z hostů, co jich jest v hospodě, dostane z něho před slunce východem částečku ku požití.

Na Kouřimsku ve Kbelích o posvícení v úterý po oběti kohoutí vezli mládenci kata červeně přistrojeného s jeho ženou na trakafi ke kalu, kdež je oba do vody svrhli a odešli. .

Průvod kohoutí na Kouřimsku býval podle věrného líčení Krolmusova (I. 355) takto sestaven: Napřed jdou hudci, za nimi pop (kazatel, plampač) se dvěma svými sluhy, v košilích bílých přioděni, s vě-dércem naplněným vodou, do které ponořen jest víšek slámy. Vědro to nesou sluhové. Nejstarší družička drží v ruce dlouhou tkanici, která protažena jest dírkami u zobáku kohoutího: po pravé a'levé straně kráčí jedna nebo tři družičky, které vedou kohouta opoutaného na tkaničkách,