připjatých na lískových hůlkách, a po straně druhé jde právě tolik mládenců. V největší slávě vedou kohouta na náves pod šíré nebe, a za nimi táhne sbor obecného lidu a kat se svými dvěma pochopy. Kat (který někde jde za davem lidu obecného) jede červeně přistrojený s dvěma holomky (někde samojediný) na půlvoze zadních kol, který mladíci za průvodem táhnou.

Lid mladý a starý, pohlaví mužského a ženského, po zástupech rozestaví se uprostřed návsi do kola okolo kohouta. Pop rozmlouvá dlouho

Maloval samouk Václav Voleský.

s kohoutem uprostřed lidu na návsi stojícího; pak skloní ke kohoutu hlavu, šepce mu po tichu něco tajného a mluví k němu, ale nikdo neví co. Při tom nastane veliké ticho. Když s ním porozmlouval tajně, vstane pop, vystoupí na stolici a vykřikne k lidu obecnému, co hrdlo stačí, na všechny strany takto: »Hulá! hulá! hulá! (nebo třikráte: holá!) Poslední hodina. Dnes bude poprava našeho podruha, kohouta Martina.« Zástup jeví smích, a v lidu je slyšeti silný hovor; proto pop vykřikne: >HúU«, načež nastane ticho. Dále pokračuje: »Stneme ho (místem: Utlučem ho), ať jeho krví vylitou potvrdíme a oslavíme tu třídenní slavnost posvícen-skou, abysme se Martinu zalíbili při závěrce našeho posvícení, pročež kmotrové a strejcové, kmotřičky a holčičky přespolní, neodcházejte ještě dnes domů, zůstaňte tu ještě s námi dnes na sousedské, při přátelském a společném hodování, při muzice, zpěvu a tancování až do jitřního svi-tání, abyste oučastni byli s muzikanty v hospodě kohoutího hodování, kterýho zdejší poctivá obec obětuje k společnému a sousedskému požívání, každý se do sytá nají, když z něho jen částečku pojí.«

Na Kouřimsku a Rakovnicku okolo Prahy lidé při průvodu kohoutím střílejí a zástup lidu obecného očekává na návsi buď popa či kazatele nebo kata, který přijede doprostřed shromážděného zástupu na přistrojené bruně. K jeho příchodu se střílí a hudba hraje. Potom vzkřikne kat nebo pop: Hulá! hulá!, vytáhne papír, a když vše umlklo, čte tuto