žalobu: »Žaloba od slepičího práva ze vsi J. Poslyšte lidičky, abyste věděli, proč ten kohout dnes mečem odpraven býti má. Musím vám oznámit, jak se smrti hoden učinil.«

Nyní se obrátí ke kohoutu a praví mu: »Ty jsi honil neustále slepice. Když je hospodyně do posady nebo do kurníka uzavřela, lezl jsi za nimi do posady, ba i na kurník jsi se dobejval. Několik jsi jich, ukrutnice, pošlapal a na smrt pomačkal. Při tom jsi je, ty nemilosrdníče, do hlavy štípal, až se mnohé zbláznily a do blázince se dostaly. Od toho štípání mnohé zapálení mozku dostaly a v bolestech umřely. Ty jsi se s bratry svými často rval. Několik svých bratrů jsi na smetišti až do smrti v vzteklosti své uštípal. Ty, škůdce, jsi hejna slepic vedlejším sousedům na hlavatici do zahrad, na směsku za humny vodil, záhonky jsi jim rozhrabal a sazenice zahrabal a pošlapal. Tys je vodil za stodoly na osení, do obilí i do stodol a na sejpky na zrní, potom se obilí nedostávalo, z toho povstal křik a váda, a nařknuti byli lidé i myši. Když jsi se nažral, vedl's slepice do strouhy k nápoji. Tam's s nimi mlynáři mnoho vody upil, že nemohl lidem mlít. Tys zapomněl také na úsvitě kokrhati, lid, jenž se podle hodin tvojich řídil a spravoval, když jsi nekokrhal, on zaspal, vstal pozdě, potom byl lán atd. Těch podobných kousků, milí lidé, mnoho natropil; protož je smrti hoden.«

Nyní přistoupnou s listem tři mládenečkové bíle přistrojení, podají list písaři slepičímu, ve kterémž třikráte prosí o milost, aby se tomuto kohoutu daroval život. Písař podá list právníku, jinak popovi čili plam-pačovi. Ten odvětí: »Žádná milost se mu nemůže uděliti, on musí mečem odpraven býti.« V tom vstoupí kat s holomky do kola, vytáhne meč, otočí se napřed třikráte do kola na podpatku; při třetím otočení natáhne nejstarší družka lískovou holí krk a hlavu kohoutí vzhůru a ostatní družičky opět přitáhnou kohouta lískovými holemi za křídla a nohy k zemi. V tom mu kat jedním rázem utne hlavu; záhodno jest, aby ji do třetice uťal, sice hanbou uteče, aby nebyl kamenován, hanebně lán a od lidu posmíván.

Někde družky odstoupí, a holomci katovi (na Boleslavsku opět mládenci při stětí) drží kohouta buď na kůlu nebo na prkně aneb na povýšeném kameni. Když kat setne kohoutu jedním rázem hlavu, oblibuje si to lid velmi, pokládá se za šťastna a chválí kata, že prý krev z kohoula vzhůru na přístojící vysoko stříká. Při tom vezme pop z vědérce víšek slámy ve vodě namočený, pokropí jí a zažehná kohouta a na vše strany lid. Na to družky nebo mládenci vznesou vzhůru uťatou hlavu a tělo kohoutí na hůlkách uvázané a mávají jím sem tam ve vzduchu nad lidem obecným, aby jej krví touto hojně skropili. Lid se při tom směje, křičí, výská a utíká s místa na místo. Potom položí hlavu a tělo kohoutí hůlkami na rozprostřený bílý šátek, a pop nebo kazatel či plampač prosí lid, aby se smiloval a na koření po penízku ke kohoutu dával. Tu hrne se jeden po druhém a skládá peníze, které plampač vezme na potřeby k ustrojení společného pokrmu kohoutího, jejž obyčejně v hospodě přátelsky s hudebníky (jako jiná podobně odpravená zvířata: kozla, berana a kachnu) spožívají.